Strach místo dialogu. V Broumově proběhla demonstrace proti sudetoněmeckému sjezdu
Sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se má v květnu konat v Brně je aktuálním tématem, okolo kterého se mobilizuje dezinformační a populistická scéna. Zatímco Brno zažilo vyhrocené konání veřejného zastupitelstva, Broumov má za sebou protestní akci s názvem „Demonstrace za zachování ZEMÍ ČESKÝCH“, kterou na neděli 19. dubna svolalo na Mírové náměstí několik spolků a hnutí. Zhruba pětatřicet účastníků s českými vlajkami, v různých krojích a uniformách přitom vesměs nepocházelo z Broumovska.
.jpg)
Z reproduktorů se už přes hodinu linou projevy s nahodile pospojovanými výroky o 30., 40. i 50. letech. Broumov.
„My na ty demonstrace jezdíme všude, jsme aktivisté proti covidu, proti všemu a teď, když jsou ty problémy s Landsmanšaftem, řekli jsme si, že uděláme demonstraci v Broumově, i kdyby nás tam mělo být deset,“ vysvětluje svůj motiv pro uspořádání demonstrace v Broumově Michal Šustr, který pochází z Náchoda a reprezentuje spolek s názvem Česká republika na 1. místě. Jde o pokračovatele hnutí, které v roce 2023 založil Ladislav Vrabel a profilovalo se jako „proticovidové hnutí“ a dále pokračovalo protesty proti Fialově vládě či proti Evropské unii.
Nápad na uspořádání demonstrace v Broumově vznikl podle Michala Šustra na demonstraci, která se konala letos 15. března v Praze na Loretánském náměstí jako připomenutí vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Na této demonstraci vystoupila například Vladimíra Vítová, která je označována za známou postavu proruské scény a v posledních parlamentních volbách kandidovala za hnutí v Královéhradeckém kraji.
Prý máme dělat demonstrace
„V Praze se říkalo, ať děláme demonstrace, ať dáme najevo, co oni na nás chystají. Proti sjezdu jsme byli protestovat i teď v Brně,“ upřesňuje Michal Šustr, který měl na broumovském náměstí úvodní proslov. Vymezil se v něm proti sudetoněmeckému sjezdu v Brně a upozornil, že se chystá vracení majetku a „další nepěkné věci“. Zalitoval také, že na náměstí bylo málo lidí a žádní místní z Broumovska. „Co se dá dělat, budeme protestovat, aby lidi otevřeli oči. My jsme vlastenci a chcem bouřit lid,“ dodal za potlesku zhruba 35 účastníků demonstrace muž, který se prohlašuje za skalního odpůrce EU i NATO.
Ostatní účastníci do Broumova přijeli z nejrůznějších koutů východních Čech – Náchoda, Hradce Králové, Trutnova či Rychnova nad Kněžnou. Nechyběli tu lidé ze spolků Zlatý špendlík, komunisté, Veteráni pohraniční stráže, příznivci SPD, ANO či Jindřicha Rajchla. Na protestní akci byl také stánek komunistů s petičními archy proti brněnskému sjezdu. Pro současnou KSČM stejně jako např. SPD je přihřívání „sudetoněmecké polévky nenávisti“ vděčné téma. Ze samotného Broumova tu – až na několik výjimek – byli jen náhodní kolemjdoucí, kteří se však dlouho nezdrželi.
„Přišla jsem dneska proto, že se mi nelíbí, že v Brně bude sudetoněmecký sjezd. Na podobné demonstrace nechodím, ale tentokrát jsem přišla. My, co jsme ze Sudet, známe z vyprávění našich prarodičů a rodičů, co si tu zažili jako děti, někteří byli i v odboji. Myslím, že se přátelství mezi Čechy a Němci může být, ale nelíbí se mi tyto sjezdy. Ty ať si pořádají v Německu a ne u nás,“ říká klidným hlasem Karin, jedna z mála účastnic demonstrace, která pochází přímo z Broumova. Druhá žena, která s ní přišla, ji o něco rázněji doplňuje: „Hlavně se nesmí zrušit Benešovy dekrety!“
Dekrety nelze prolomit
Cesta ke smíření vede přes vzájemné pochopení a naslouchání oběma stranám. Neměla by však být opomíjena fakta.
Kořeny strašení sudetoněmeckým revanšismem mají své kořeny ještě v dobách minulého režimu, kdy se vláda KSČ, za zády se Sovětským svazem, stavěla do role ochránkyně před sudetoněmeckými majetkovými nároky a západními Němci obecně, aby odradila své občany byť jen pošilhávat po svobodnějším životě za železnou oponou.
Tvrzení, že dekrety lze „prolomit“ a vracet majetek konfiskovaný na jejich základě, jsou nepravdivá a opakovaně to potvrdily české soudy.
Choulostivou otázku Benešových dekretů uzavřela z právního a majetkového hlediska česko-německá deklarace podepsaná bezmála před 30 lety. Tehdy se obě země dohodly, že „nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti“. Tvrzení, že dekrety lze „prolomit“ a vracet majetek konfiskovaný na jejich základě, jsou nepravdivá a opakovaně to potvrdily české soudy, včetně Ústavního soudu.
Stejně tak není pravdivé tvrzení, že Sudetoněmecké krajanské sdružení stále vznáší jakékoli nároky na odškodnění. V roce 2016 schválila tato organizace, zastupující zájmy Němců vysídlených z bývalého Československa, nové znění stanov a definitivně z nich vypustila zmínky o snaze získat zpět majetek zkonfiskovaný vysídlencům po druhé světové válce, případně adekvátní náhradu za něj či majetkové odškodnění. Změnu stanov tehdy podpořilo 72 ze sta delegátů Spolkového shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Mluvčí sdružení Bernd Posselt tuto významnou změnu označil za součást snahy o usmíření mezi sudetskými Němci a Čechy.
Ne všichni věříme manipulacím
Hned na začátku demonstrace se vedle mariánské sochy objevili i další demonstranti. Drželi v rukou nápisy „Mosty, ne zdi“, „Smíření, ne nenávist“ a „Vaše demonstrace, naše ostuda“. „Naším cílem bylo vyjádřit tichý protest proti tomu, co tam ti lidi říkají a upozornit na to, že ne všichni lžím a manipulacím s minulostí věří. Přišlo nám to spíš smutné, jak lidi věří všemu, co se tam řekne. Přitom se ukázalo, že jde o zástupný problém k vyvolání strachu a mobilizování lidí. Slyšeli jsme, jak se mluví proti Ukrajincům, prezidentovi, Evropské unii, zkrátka proti všemu možnému,“ říká Pavla Jenková, jedna z těch, kteří přišli vyjádřit svůj nesouhlas s tím, co se na náměstí odehrává a dodává: „S potomky sudetských Němců máme velmi dobrou zkušenost, vztahy s nimi budujeme dlouho. Víme, že nikdo z nich nechce rušit Benešovy dekrety a nechtějí své statky zpět. Jezdí si sem připomenout rodinné kořeny.“
Chtěl jsem vyjádřit mojí osobní zkušenost, neboť se pravidelně potkávám s posledními žijícími pamětníky.
Její slova potvrzuje i Michal Čepelka, grafik a městský zastupitel, který měl jako jediný odvahu vystoupit mezi řečníky s protinázorem. „Byl jsem zvědavý, jak to tam probíhá, tak jsem se šel na náměstí podívat. Když jsem slyšel výzvu, zda chce někdo něco říct, využil jsem toho. Chtěl jsem vyjádřit mojí osobní zkušenost, neboť se pravidelně potkávám s posledními žijícími pamětníky a jejich dětmi a vnoučaty. To, co od nich slýcháme, jsou jen vzpomínky na jejich domovinu, jejich smutek, že ji museli opustit. Dnes jim však jde jen o péči o to, co tu zbylo. V jejich případě jsou to především hroby jejich předků,“ vysvětlil přítomným. Ti na jeho řeč zareagovali slovy, že sice „nemá mozek, zato má koule“.
Celé setkání uzavírá Pavla Jenková úvahou: „Z osobní zkušenosti se sudetskými Němci a jejich potomky si umím představit, že by vůbec nechápali, proč se 81 let po válce bojíme, že nám někdo něco vezme.“
