V Polici nad Metují odhalili pamětní desku Jindřichu Bejlovi

Dne 14. 10. 1890 se do rodiny řezníka Josefa Beila a jeho manželky Anny, v Polici nad Metují v dnešní Kostelní ulici č. p. 7, narodil syn Jindřich. Ten vystudoval v Praze lesnickou školu a následně působil jako adjunkt u benediktinských lesů na Ostaši.

V hodnosti kadeta v záloze Jindřich Beil po vypuknutí 1. světové války narukoval do rakousko-uherské armády. V řadách 11. pěšího pluku bojoval na srbské frontě, kde byl 18. 9. 1914 raněn v bojích o poloostrov Parašnica na soutoku Driny a Sávy. Po vyléčení a dovolené, kdy pobýval v Polici nad Metují a Praze, byl převelen na ruskou frontu. Do ruského zajetí padl dne 7. 4. 1915 v Karpatech u obce Wola Michova (v dnešním Polsku) asi 20 km východně od slovenských Medzilaborců. Prošel zajateckými tábory v Samarkandu a Taškentu v Uzbekistánu, kde onemocněl tyfem a malárií.

V polovině srpna 1916 se mu podařilo dostat do ukrajinského Kyjeva a vstoupit do vznikajících československých legií. Nejprve se stal příslušníkem 3. náhradní roty 1. střeleckého pluku v Borispolu. V čs. legiích mu zůstala zachována hodnost poručíka, které dosáhl v rakousko-uherské armádě. Následně od července 1917 byl příslušníkem 5. střeleckého pluku, se kterým se zúčastnil bojů v evropské části Ruska a ve velících funkcích prošel zejména celou tzv. sibiřskou anabázi. Do Československa se vrátil až 13. 6. 1920 spolu s transportem na lodi "Amerika".

V období od 25. 7. 1914 do 14. 6. 1920 si Jindřich Bejl psal deník, který byl nakladatelstvím Plot v roce 2013 vydán pod názvem "Deník legionáře". Bejl zachytil každodenní život na srbské a ruské frontě, pobyt zajetí, tehdejší život v Rusku či složité okolnosti vzniku čs. legií. Na rozdíl od jiných obdobných vzpomínek řadových legionářů, se však jedná o pohled legionáře – důstojníka se zkušenostmi ze štábu i od bojových jednotek. Bejl bez patosu popisuje hrdinství čs. legionářů, ale na druhou stranu jsou v deníku bez obalu kritizovány konflikty mezi důstojníky, politikaření. Krize mezilidských vztahů je patrná zejména v letech 1918-1920 v době vyčerpávajících bojů s bolševiky a na transsibiřské magistrále. V deníku najdeme i obecné úvahy o válce, velmi přiléhavé názory na tehdejší ruskou společnost a revoluci, které mají obecnou platnost i dnes.

V období tzv. první republiky zůstal Bejl vojákem v aktivní službě, přednášel též na Vysoké škole válečné. Působil rovněž na ministerstvu obrany a postupně v mnoha velících funkcích v armádě. Dne 22. 12. 1936 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Od roku 1925 se píše jako Bejl.

V edici sbírky studií o obraně státu čs. Vědeckého ústavu vojenského vyšla v roce 1935 jeho publikace "Než válka započne (ochrana hranic a vnitrozemí)". V období mobilizace v září 1938 působil u Zemského vojenského velitelství v Bratislavě. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odboje do pražské skupiny vojenské organizace Obrana národa. Za heydrichiády byl zatčen a až do konce války vězněn v Terezíně.

Dne 25. 10. 1946 byl Jidřich Bejl povýšen do hodnosti divizního generála, po únoru 1948 odešel do výslužby. Zemřel v Praze 5. 7. 1973. Pohřben je na hřbitově v Polici nad Metují.

Jindřich Bejl obdržel 8 československých a zahraničních vyznamenání:
1919
- Řád Sv. Anny 4. třídy
- Řád Sokola - skupina vojenská s meči

1920
- Československý válečný kříž 1914-1919
- Československá revoluční medaile

1921
- Medaile vítězství
- japonský Řád vycházejícího slunce 4. stupně (Kjokudžicu šó)

1928
- Válečný kříž
- Řád bílého orla 5. třídy

Foto Martin Schirlo a Československá obec legionářská