Lidé jsou živou mízou města

Michaela Mašková, foto archiv M. Jirka

Středa, 21. srpna 2024

Sdílet na:

Dvanáct let prožil mimo Broumovsko – žil v Praze i v Německu, aby se nakonec vrátil i s rodinou do rodných Martínkovic. Mezi hlavní hodnoty, které tu nachází, patří blízkost, prostor pro seberealizaci a široká nabídka kultury. „Spousta věcí se tady dala do pohybu,“ říká architekt Martin Jirka (34).

Jaký je váš příběh?

Narodil jsem se v Martínkovicích, kde jsem žil až do maturity na broumovském gymnáziu. Poté jsem odešel studovat architekturu do Brna, a to bylo moje první setkání s větším světem. Po ukončení studia jsem začal hledat práci a byl jsem otevřený všemu – bylo mi jedno, kterým směrem se vydám. Možná jsem hledal i něco zde v místě, ale těch možností nebylo zase tolik. Vlastně jsem trochu nadržoval Praze. Chtěl jsem tam chvíli žít, a navíc je v ní největší koncentrace architektonických kanceláří. Nakonec jsem si našel na tři roky práci právě tam, v architektonické kanceláři 4DS architekti.

K Broumovu jsem po celou tu dobu, kdy jsem byl v Praze, upíral pozornost. Už na vysoké jsem si vybral diplomku, která se týkala Broumova – tématem byla obnova malých měst a já jsem se věnoval Měšťanskému pivovaru. Během zaměstnání ve 4DS architekti práci jsem se také zúčastnil urbanistické soutěže na řešení pozemků a ulic na Spořilově. Podařilo se nám tu zakázku získat a zpracovávali jsme projektovou dokumentaci. Vždycky mi přišlo dobré dělat něco, co znám a k čemu mám vztah. Kontext je důležitý, protože u neznámého místa ho člověk na první dojem nepozná, kdežto tady znám místní souvislosti.

Co jste dělal po třech letech v Praze?

Táhlo mě to dál. Uvědomoval jsem si, že cítím vůči sobě nesplacený dluh ohledně sbírání zkušeností v zahraničí. Byl jsem zvědavý a bylo mi jedno, kterým směrem se vydám. Mojí podmínkou byla jen němčina, v níž jsem se chtěl zlepšit. Nakonec jsem dostal práci v architektonickém studiu ve Stuttgartu, i tam jsem byl tři roky. Hodně se mi tam líbilo, ale nakonec jsme se shodou různých okolností – mimo jiné jsme s partnerkou čekali rodinu – rozhodli vrátit.

Ze Stuttgartu tedy vedla vaše cesta rovnou do Martínkovic? Co vás sem přivedlo? Neuvažovali jste o nějakém jiném městě, zemi…?

Bavilo by mě poznávat cizí kraje, vnímám to jako každodenní výzvu. Ale když už byla na cestě rodina, přijal jsem, že přichází další životní fáze. Tomu jsou přiměřené jiné životní podmínky. Chvíli jsme zvažovali Prahu, Hradec Králové, ale nechtělo se mi znovu začít budovat sociální zázemí v cizím městě. V úvahu tedy přicházelo rodiště moje nebo mojí partnerky. Tady v Martínkovicích jsem ještě před odchodem do Německa opravil byt v bytovce, a to byl asi nejpádnější argument pro návrat na Broumovsko.

Jaké to bylo vrátit se po dvanácti letech?

Jsme tu dva roky a začátek vlastně nebyl vůbec snadný. Přišel jsem o kontakty, hledal jsem nové, ty staré ochably… Pracuji z domu, takže se s lidmi moc nepotkám. Ani z pracovního hlediska nebyl přechod na homeoffice úplně snadný, člověk se kolikrát nemá s kým poradit. Působila na mě také určitá zatíženost historií, rutinou, kvůli které nemám takový nadhled. V Německu jsem se cítil obrovsky svobodně, bez jakékoli zátěže.

Co je to ta zátěž? Zatížení sudetskou historií?

Ne, to si myslím, že už je dnes téměř výhoda. Možná návrat do vlastní historie – jsou tu lidé, kteří mě znají od malička, podle toho mě hodnotí, a nevnímají, kam jsem se posunul. Těžko se to mění.

Zmínil jste sociální zázemí, kamarády. Proč je to pro Vás důležité?

Možná je v tom nějaká pohodlnost… Každopádně jsem nechtěl začínat úplně od začátku. Tím myslím zorientovat se v novém městě nejen geograficky, ale také mentálně. Zjistit, kde je mi dobře, kam se dá chodit na procházku atd. V tom vidím hlavní výhodu mého rodiště, tady to znám.

Bylo pro vás podstatné také ekonomické hledisko? Život ve velkoměstě je přece jen mnohem dražší.

Nevím, jestli nás to tenkrát napadlo, ale nyní to pociťujeme hodně výrazně. Ukázalo se, že to tak opravdu je. Díky vlastnímu bydlení žijeme nízkonákladově.

Jak jste vnímal setrvání v regionu během studia na gymnáziu? Chtěl jste určitě odejít a už se sem nevrátit, nebo dostudovat a vrátit se, nebo jste neměl konkrétní představu?

Jsem tady doma rád, takže jsem vnímal, že se vrátím.

Je pro region přínosné, aby se sem lidé jako Vy vraceli?

Jinak to ani nejde! Region nemůže jenom dávat, potřebuje také dostávat a bez lidí to nejde. To je alfa a omega.

Jak je to v okruhu Vašich spolužáků a kamarádů?

Vlastně jsem zjistil, že náš současný sociální okruh tvoří lidé, které jsem dříve neznal, a kteří se sem často přistěhovali odjinud. Nemám moc kontaktů s kamarády z období dospívání. Občas se potkáme, ale zdá se, že ty vztahy tak nepřetrvaly. Vnímám, že lidi, které jsem znal ze základky, tady vesměs jsou, ale spolužáci z gymplu spíš ne. Na podzim máme mít třídní sraz, tak uvidím… Ale velká část je asi pryč.

Zapojit více lidí

Jaké téma Vy osobně vnímáte na Broumovsku jako nejpalčivější a proč?

Nejpalčivější je určitě odliv lidí. Lidé jsou živou mízou města, to asi všichni víme. Dalšími tématy jsou pak rozdělení společnosti, rasismus, vyloučené lokality a přezíravost vůči sousedům.

Jak vnímáte dostupnost zdravotní péče?

Co se týče zdravotnictví, měli jsme štěstí – všude nás přijali. Máme pediatra a zubaře tu mám z dřívějška. Navíc v rodině mé ženy je stomatolog i oftalmolog, takže to nemusíme řešit.

Jak si představujete vzdělání pro svého syna?

Vzdělávání je otázka, kterou jsme právě otevřeli. Syn ještě není zralý ani na předškolní docházku, takže máme čas o tom přemýšlet. Ohledně školky na stole leží klasická školka v Martínkovicích, kterou máme tři sta metrů od domu, což je praktické. Moje žena však tíhne k lesní školce v Jetřichově, která nám také přijde sympatická. Chceme se jít do obou podívat a pak se rozhodneme. Mně však navíc přijde důležitá výuka jazyků a přišlo by mi hezké, kdyby tu byla školka s výukou polštiny. Tady to dává smysl a podle mě by k sobě děti našly přirozeně cestu. Myslím si, že by to mohlo být něco, co by šlo dotovat z programů česko-polské spolupráce. Obecně si myslím, že ve všech příhraničních regionech se to přímo nabízí.

Napadlo Vás se v tom angažovat?

No jsem spíš takový iniciátor, který má nápad a pak čeká, zda se toho někdo chytne. Nejsem moc dobrý organizátor nebo tahoun.

Vzhledem k tomu, že jste žil nějaký čas jinde, máte určitý nadhled. Co by podle Vás potřebovalo Broumovsko?

Nemyslím, že mám zase až takový nadhled oproti lidem, kteří se sem přistěhovali odjinud. Přece jen jsem tu strávil moc času… Fascinuje mě, že nové akce, tradice, události iniciují často ti, kteří se sem přistěhovali. Obdivuji, že mají potřebu přinášet sem svůj čerstvý vhled. Takovým příkladem může být třeba obnova Svatojiřské poutě z Otovic do Martínkovic. Je to staletá tradice, ale nikoho ze starousedlíků nenapadlo se toho tématu chopit. Přijde mi to jako obecnější znak, že iniciativa často přichází od lidí, kteří nejsou místní. To je podle mě věcí nadhledu, odstupu.

Co by se tady mělo stát nebo změnit? Myslím, že region prochází nyní revoluční změnou, určitě tomu prospěla kandidatura Broumova na Evropské hlavní město kultury. Spousta věcí se dala do pohybu, je tu dost zajímavých lidí, dost se toho děje… Ještě by bylo dobré vtáhnout do toho více lidí, to je podle mě velké téma.

Určitě by však měl být větší důraz na bydlení ve městě. Město, kterému ubývá obyvatel, nemůže zvětšovat svou plochu. To znamená, že je potřeba více využívat prázdné pozemky a nepoužívané byty v centru a jeho blízkosti a nezastavovat další a další louky. Následkem jsou problémy, se kterými se Broumov už potýká, jako vylidněné centrum, nárůst dopravy, horší údržba stále narůstajících ploch, vyloučené lokality.

Myslíte si tedy, že region potřebuje lidi, kteří nejsou odsud?

Myslím si, že ano. Přirozená migrace mi přijde jako správná věc a pokud spousta lidí odchází, je správné, že lidé také přicházejí. Není to něco, nad čím bychom se měli pozastavovat. Přináší to nezatížené vlivy – tím myslím, že každá oblast má svá tabu, traumata a nevraživosti atd. Přijít bez této zátěže mi přijde přínosné.

Dokázal byste pojmenovat nějakou hodnotu, která je pro Váš život důležitá a kterou Broumovsko splňuje?

V první řadě jsem rád, že můžu často vidět prarodiče ve vysokém věku a oni že vidí pravnuka vyrůstat. Blízkost je důležitá.

Za druhé je to prostor pro seberealizaci – na každého jednotlivce je tu víc vidět, víc vynikne. Platí to i pracovně. Věřím, že se ke mně dostanou i odvážnější zakázky než v centrech, kde je architektů přemíra.

Do třetice je to široká nabídka kultury. Přes léto teď dost chodíme na koncerty do kostelů a se synem na dětské programy třeba do Dětské galerie Lapidárium a na různé další akce.

Přemýšlíte o tom, jakým způsobem byste mohl napomoci rozvoji Broumovska? Co by mohl být Váš přínos?

Ano, přemýšlím o tom. Souvisí to s mojí potřebou být spokojený v místě, kde žiju a s potřebou být spokojený sám se sebou. Potřebuji mít pocit užitečnosti a hledám cesty, jak se realizovat.

Co to znamená konkrétně a co se Vám už v tomto ohledu povedlo?

Uvědomil jsem si, že to, že doma projektuji domy, má hodně malý společenský dopad. Vnímám, že zde je dost věcí, na něž je potřeba upozornit či iniciovat další práci. Konkrétně to vnímám v oblasti architektury, rozvoje města, urbanismu. Přece jen už mám nějakou znalost v oboru, dává to největší smysl. I proto jsem se například přihlásil na Simulátor žurnalistiky a velmi příjemně mě překvapil dopad článku (Zapomenuté Plečnikovo dílo v Olivětíně, pozn. redakce). Věřím tomu, že zlepšení některých míst ve městě zlepšuje vnímání celé dané lokality.

Mojí aktivní účastí a přispění k životu v regionu je iniciování pravidelných setkání přátel německého jazyka, které mi pomohla uvést do praxe Petra Kultová. Říkáme tomu Stammtisch a už od začátku roku se scházíme každý týden v Lokálu a konverzujeme v němčině. Setkání je otevřeno všem zájemcům. Kdo přijde, sedne si zkrátka k nám ke stolu.

Rozhovor vychází jako součást tematického projektu „Adresa: Periferie. Jak ovlivňuje kvalita života na Broumovsku pohyb lidí“, který podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Editorka Hana Valentová.