Z Janoviček po hřebeni k trůnu hraničářů

Text a foto Bára Fialová

Neděle, 4. května 2025

Sdílet na:

Toužíte po vzdušné procházce, ale nechce se vám šlapat do kopce? Máme pro vás tip na malý výlet po hřebeni Javořích hor, který vás provede kolem zmizelého kostela, prastarého hraničního kamene až k dřevěným křeslům s královskou vyhlídkou.

Je slunečné, jarní dopoledne. Na Janovičkách už zuří travní sekačky a okna dlouho zavřených chalup nasávají teplo a vůni čerstvé zeleně. Auto nechávám na prostorném parkovišti u místního skiareálu a vydávám se směrem nahoru, kde začíná modrá turistická značka. Vydávám se po ní směrem k Třípanskému kameni, který je odtud vzdálen pouhých 1,5 kilometru. Prokličkuji mezi chaloupkami a krásný výhled na Broumovské stěny mi za chvíli zakryje vysoký smrkový les.

Překonám jedno z mála stoupání této trasy, které mě dovede na Hřebenovku, stezku táhnoucí se po celém hřbetě Javořích hor. Do jarního ptačího cvrlikotu se přidává letní nota, líné bzučení čmeláka, který loudavě přelétává mezi polštáři zeleného borůvčí ověšeného jemně růžovými zvonečky borůvkových květů. Téměř letní idylu zdramatizuje aspoň starý havran, který mi kráká nad hlavou kroužíc vysoko nad černými smrky.

Záhadný kostel

Míjím informační tabuli, kde si můžete přečíst o dnes již neexistujícím kostele na Janovičkách, který byl zbourán někdy v 60. letech a dodnes se pátrá po jeho vnitřním zařízení – zvonu či varhanech. Základní kámen Kostela svatého Jana Křtitele položil v roce 1672 opat Tomáš Sartorius. Kostel stál v nadmořské výšce 644 metrů, po Hvězdě byl druhou nejvýše položenou budovou na Broumovsku. Unikátní – napůl zděný, napůl dřevěný – svatostánek byl hojně využívaný až do odsunu Němců. Po druhé světové válce vyústila absence údržby a řádění vandalů v jeho postupnou devastaci. (Celý článek o tak trochu záhadném konci výjimečné stavby si můžete přečíst v našem starším článku zde.)

Starý havran kráká stále a krákat nepřestane, dokud neopustím jeho revír a nenapojím se na vyšlapanou Hřebenovku. Ještě mi párkrát zakrouží nad hlavou a je pryč. Dalších dvacet minut kráčím po rovince mezi buky a břízami, než dojdu na mýtinu, odkud se mi otevře krásný výhled na západ. V dálce zahlédnu dokonce ještě trošku bílé Krkonoše, krásnou siluetu mají blízké kopce nad Sokolowskem, vpravo zdraví výrazný vrchol – Vladař.

Otmar, Baron a Max

Na konci mýtiny stojí téměř dva metry vysoký a dlouhými roky nachýlený kamenný obelisk, na němž jsou vyrytá dnes již málo čitelná písmena a letopočty – Třípanský kámen. Pochází z roku 1732, kdy označoval hranice tří historických územních celků – Dolního Slezska, Kladska a Broumovska. Do pískovce tenkrát majitelé panství nechali vytesat jak erby svých rodů, tak vlastní iniciály. Broumovské panství je zastoupeno písmeny OAB (Otmar Abbas Braunensis – Otmar, opat broumovský), tehdejším majitelem Kladského panství byl Josef Baron von Stilfried (iniciály JBVS) a dolnoslezské panství patřilo Maxu Grafovi von Hochberg (iniciály MGVH).

„Třípanský kámen je vlastně největším z hraničních kamenů, kterými byla vyznačena hranice břevnovsko-broumovského opatství. Tyto kameny se na Broumovsku zachovaly v počtu téměř dvou set kusů a představují tak unikátní soubor historických hraničních kamenů, který má jen málokde obdoby,“ píše o historické památce spisovatel Jan Ježek na svých stránkách Bohemia Orientalis.

Tři trůny

Překračuji pomyslnou hranici Kladského panství a pokračuji po modré dál na východ. Opravdovou hranici musím překročit hned po chvíli, kdy opouštím modrou hřebenovku, abych udělala malou odbočku a na polské straně si prohlédla ona Hraničářská křesla. Vydávám se po žluté značce směrem dolů do údolí. Po pár minutách narazím na, dá-li se to tak říct, krásnou, malou strž. Stromy zarůstají divoké skalní stěny a jedna z černých děr mezi kameny tam dole vypadá jako něčí pelech. Beru si do ruky čakan a jdu vybojovat jednu dokumentární fotografii.

Kousek za strží už nacházím Krzesła pograniczników, tři dřevěná sedadla z pařezů a kulatin, z nichž je krásný výhled na první údolí za hranicemi a předhůří Sovích hor. V dřevěné krabičce je zde pro návštěvníky také turistické razítko s polštářkem a tuší. Značkuji se a vracím se na modrou značku, z níž už za chvíli odbočuji na lesní cestu směrem zpátky na Janovičky. Jen buďte opatrní, abyste v černém lese nezabloudili jako já a nemuseli šlapat po asfaltce zase nahoru. To byste se pak asi museli jako já stavit v Hotelu Zámeček na osvěžující nápoj a posilující masový vývar, který si vychutnáte klidně na terase s nádherným výhledem na domácí Stěny.