Bukovický rodák Josef Kleiner vystavuje v Zeleném domečku
Autor právě dokončeného polického Panteonu, malíř a grafik Josef Kleiner vystavuje v Zeleném domečku v Polici nad Metují. Výstava s prostým názvem „Doma“ je k vidění do 7. září.
.jpg)
Malíř Josef Kleiner při práci na polickém Panteonu.
Ve čtvrtek 7. srpna proběhla v Zeleném domečku vernisáž Josefa Kleinera. Absolvent malby v ateliéru profesora Daniela Balabána na Fakultě umění v Ostravě si osvojil schopnost malovat cyklicky, v tematických okruzích, ale bez podléhání programovosti. „Každý obraz je u něj novým výchozím bodem – spíše procesem hledání než vyústěním hotové ideje. Jeho práce často překračují rámec tradiční malířské plochy, jak formátem, tak použitým materiálem,“ píše o něm kurátorka výstavy Martina Frydrychová. Autor maluje na plech, sklo, hrubá plátna, používá sypké pigmenty, otisky i stopy. Jeho tvorba se pohybuje na průsečíku mezi figurací a konceptem, mezi smyslovým prožitkem a filozofickou spekulací.
Domov jako místo neustálého návratu
Téma domova se v Kleinerově tvorbě neobjevuje jako idylická konvence, ale jako místo neustálého návratu a redefinice. Domov není statický pojem, ale dynamická oblast vztahů – osobních, historických, environmentálních. V jeho krajinách, figurách, fragmentech architektury či zvířecích alegoriích nacházíme stopy konkrétní zkušenosti i archetypální obraznosti. Obrazy oscilují mezi konkrétností a rozpuštěním, mezi smyslovou přítomností a jazykovým detailem. Nezřídka působí jako záznam stavu mysli či vize, která ještě nenabyla zcela tvaru, ale už je silně přítomná.
Kleinerův přístup k malbě a umění obecně se vyznačuje zároveň hravostí i filozofickou vážností.
Zvláštním rysem Kleinerovy práce je důsledné rozostřování hranic – jak mezi médii, tak mezi obsahem a formou. Vědomě destabilizuje očekávání diváka, nabízí malbu jako mentální prostor, který není třeba přečíst, ale spíše "obývat". Jeho obrazy jsou často otevřené významově i vizuálně. Nenutí k výkladu, ale vytvářejí podmínky pro individuální projekci.
V kontextu výstavy Doma se jeho práce stávají vizuálními eseji o paměti a identitě. Kleinerův přístup k malbě a umění obecně se vyznačuje zároveň hravostí i filozofickou vážností. Neopouští materiál ani řemeslo, ale používá je jako prostředky k uchopení vnitřní zkušenosti. Malba se tak pro něj stává nástrojem poznání, dotekem přítomnosti, návratem, ale i hledáním.
Polický Panteon je hotový
Josefa Kleinera může veřejnost znát také jako autora výtvarného projektu Polický Panteon. Za projektem stojí spolek Apeiron a díky němu se v průběhu tří let objevily na zdech garáží vyobrazení zapomenutých nebo méně známých osobností spjatých s městem Police nad Metují formou streetartových portrétů ve veřejném prostoru. Vedle světoznámého Hanuše Wihana jsou to Josef a Stanislav Brandejsovi, díky nimž se zachoval chronologický dějepis Policka, historie jednotlivých stavení, místní tradice a zvyky. Dalším je František Švejdar, příslušník 311. bombardovací perutě RAF. „Výstava symbolicky doprovodí další rozšíření tohoto místního panteonu, konkrétně o podobizny bratrů Jana a Františka Pejskarových – významných podnikatelů, které Josef Kleiner dodělal letos v létě,“ říká historička umění Martina Frydrychová ze spolku Apeiron.
Minulost může být inspirující, pokud o ní člověk ví.
„Věříme, že zdí přispíváme nejen k oživení povědomí o zmíněných osobnostech, ale také k oživení místa v centru města,“ říká Martina Frydrychová. A malíř Josef Kleiner nachází v práci i další rozměr: „Minulost může být inspirující, pokud o ní člověk ví. Venkovní malby jsou zajímavým způsobem, jak části historie vrátit mezi lidi.“
Panteon na garážích v Polici doplňuje ještě portrét slavného polického rodáka, horolezce a fotografa Miroslava Šmída, který vznikl ke 30. výroční jeho úmrtí v Yosemitech. „Josef Kleiner malbu realizoval na vratech garáže na bývalých jatkách na cestě na Žděřinu. Místo jsme vybrali tak, aby měl Míra Šmíd výhled na stolovou horu Ostaš,“ doplňuje Martina Frydrychová.
Výstava v Zeleném domečku potrvá do 7. září. Polický panteon je možné shlédnout kdykoli, stačí projít průchodem v Kostelní ulici.
Loňský rozhovor s Josefem Kleinerem možno přečíst ZDE.