Pro mě je cenný ukrytý příběh, říká restaurátor Jan Čáda
Děda byl sochař, táta malíř, on se rozhodl pro studium praktického, nicméně velmi výběrového oboru restaurátorství na AVU v Praze. „Na Vysočině je všude žula a ta je tak tvrdá, že z ní nikdo nic nesochal,“ říká akademický restaurátor Jan Čáda, který sice žije s rodinou na Vysočině, pracovat ale jezdí hlavně na Broumovsko. V našem kraji se podílí třeba na obnově interiéru kavárny Herzog, záchraně křížové cesty v Javoru nebo opravách klášterního kostela v Polici nad Metují. Nedávno zde také zrestauroval dva kamenné kříže – „mariánský“ na Honech a „svatováclavský“ v Pěkově.
.jpg)
Jak jste si to užil?
Užil! Každá práce je něčím specifická, i něčím pěkná. Vždycky je to nějaká výzva. Například oprava sousoší Nejsvětější trojice v Teplicích nad Metují. Tam byl statický problém se zábradlím, to byla výzva. Nesmělo se zasahovat do základů a museli jsme vymyslet technologii nebo způsob, jak zajistit, aby nedocházelo k působení sesuvu půdy na to zábradlí okolo.
Já tím narážím na to, co jste říkal před deseti lety v jednom rozhovoru – že byste jednou rád restauroval polychromovanou sochu svatého Václava…
Jé, to už je dávno. To jsem asi myslel gotickou sochu svatého Václava od Petra Parléře, která je v Kapli svatého Kříže v Katedrále svatého Víta. To se mi asi nepoštěstí. Navíc na to člověk potřebuje licenci na polychromované plastiky, kterou jsem nakonec nezískal. Asi by byla možnost si ji dodělat, ale nemám moc času.
Vypadá to, že máte práce nad hlavu.
Mám výhodu, že je práce a že se mi daří.
Vy jste říkal, že žijete na Vysočině, kde je žula a kde nikdo moc do kamene nesochal. Kam kromě Broumovska jezdíte restaurovat?
Primárně na Broumovsko a jinak kam mě to zavane. I na Moravu jsem jezdil, ale poslední léta už ne. Letos jsem byl hodně kolem Prahy, v Panenských Břežanech jsme s kolegou Nývltem a Schejbalem – to jsou kameníci působící primárně na Broumovsku – restaurovali památník holokaustu a odboje a sochařskou výzdobu na zahradě zámku. Hodně zajímavá byla také práce v Dolanech a České Skalici, kde jsem rekonstruoval sloupy Panny Marie. Tam byl statický problém, sloupy byly prasklé, takže to jsou takové výzvy.
V jakém stavu byl svatováclavský kříž v Pěkově?
Jako celek to bylo v hrozném stavu. Byla tam velká degradace kamene způsobená za poslední léta hlavně solením silnic. Nebo lépe řečeno, vzlínavou vlhkostí odspodu spojenou se zasolením. Jinak ta socha samotná byla třicet let schovaná u jedné rodiny, protože se ji někdo v 90. letech pokusil ukrást…
Pokusil?
Ano, nakonec ukradli jen dva andělíčky, tam jsme udělali repliky. Socha měla v zádech čep a tím byla připevněná ke kříži. Když se snažili sochu vypáčit ven, pukla napůl. Když je socha rozbitá, tak už to pro zloděje není lukrativní, tak ji tam nechali ležet. Pro mě to bylo jednoduché opravit, protože to byl čistý zlom. Stejný příběh měl kříž u křižovatky v Pěkově na Lachov, kde je socha Jana Křtitele. Tam se také pokusili sochu ukrást, ta praskla a díky tomu se zachovala.
Vaše žena je také restaurátorkou, věnuje se restaurování obrazů nebo nástěnných maleb. Děláte v současnosti na něčem společně?
Ano, pracujeme na obnově interiéru kavárny Herzog v Broumově. V Herzogu vyhrál celou zakázku pan Nývlt, my děláme restaurátorský dozor. Manželka tam restauruje Ariadnin triumf, to je takový velký obraz...
Řekla bych, že je dokonce obrovský…
Ano, obrovský. My tam s kolegou děláme zlacené rámy k tomu obrazu, pak ještě rámy pro závěsná zrcadla. Pak se nám podařilo vyhrát výběrové řízení na křížovou cestu v Javoru, takže tu teď také děláme.
V jakém je to stadiu?
Desky jsme odvezli ke mně do ateliéru, což byl docela oříšek, protože křížová cesta se zde nachází v dost svažitém terénu. Zatím jsem udělal základní očištění a ošetřil jsem kámen proti biologickému napadení, aplikoval jsem postřik proti plísním a houbám.
Jestli si dobře vzpomínám, tak původní vyobrazení se nedochovala a město Teplice nad Metují, které nechává zdevastovaný soubor opravit, hledalo doklady o jeho dřívější podobě… (psali jsme zde).
Ano, teď už víme s jistotou, že to byly malby na plechu, ale ty se nedochovaly. Kdyby to někdo ukradl, tak by se třeba daly dohledat, ale ze 14 zastavení se jen na jednom dochovala tabulka a ta byla na desce, která spadla dopředu do hlíny, takže zrezivěla a z malby už dnes nezbylo nic. Původně byla domněnka, že malbu chránila skleněná dvířka, protože tam byly panty. Ale dnes víme, že dvířka nebyla prosklená, ale plechová a kdo se šel pomodlit, otevřel si to zaplechované okénko a pod ním byla malba s výjevem.
Jak budete obrazy rekonstruovat?
Dohodli jsme se s investorem ve spolupráci s panem Burešem z Muzea Broumovska, že dojde k vyhledání křížové cesty ze stejné doby, tedy z 19. století a udělají se tisky na plech. Plechová dvířka se budou replikovat podle toho, co se dochovalo, to bude dělat zřejmě nějaký kovář.
Kdy by to mohlo být hotové?
Mělo by to být do srpna tohoto roku. Je to taková výzva, ze sochařského hlediska to není moc zajímavé, ale z historického, tedy jaký je za tím příběh a jak to dopadlo, to je na tom to lukrativní pro mě jako pro restaurátora. Tedy že obnova této cesty je zároveň činností prospěšnou. Pak ještě, a to je zajímavé, dělali jsme s manželkou restaurátorský průzkum v kostele v Polici nad Metují, kde proběhla obnova krovů a teď se bude dělat statické zajištění kleneb. Pokud vyhrajeme výběrové řízení, tak bychom měli dělat konzervaci při tom statickém zásahu.
V čem bude ta konzervace spočívat?
Bude tam probíhat statické zajištění trhlin, které vznikly už v době husitských válek, kdy kostel vyhořel a došlo k roztrhnutí klenby a posuvům statiky kostela. V období renesance měli lidé možnost nebo prostředky, aby kostel vymalovali, ale pak v minulé století se o něj nikdo pořádně nestaral. Je to takový relikt z doby komunismu. Takže tam uhnily krovy a trhliny se začaly zase otevírat. Dnes už jsou krovy obnovené, statická firma by teď měla svázat klenby nějakou injektáží. My dělali průzkum, protože tam jsou ještě středověké malby a památkový ústav má požadavek, aby došlo k lokálnímu konzervování kolem trhlin, aby došlo k co nejmenšímu poškození.
Dojde k odkrytí i těch nejstarších středověkých maleb?
Nevíme, jak se k tomu postaví investor, ale památkáři by tomu mohli být nakloněni. Současná výmalba je z 19. století, pak jsou tam cenné renesanční malby a pod nimi středověké, spíš fragmentární, protože v té době kostel vyhořel. Ještě bude probíhat další hloubkový průzkum, takže teprve zjistíme jejich rozsah. Již v 50. letech byla odkryta vzácná, raně gotická malba Krista v presbytáři, nedávno ji někdo restauroval. Je možné, že se během průzkumu objeví další části této hodnotné vrstvy. Už teď je jasné, že se na mnoha místech objevuje také hodnotná renesanční ornamentální výmalba dochovaná v klenbě presbytáře a pravděpodobně i bočních lodích.
