Příběhy přehlížených lidí mají svou hodnotu
Je nám potěšením sdílet překlad článku, který o Našem Broumovsku napsala Line Wolf Nielsen a vyšel na stránkách International Media Support (IMS), organizace, která podporuje a vzdělává novináře z celého světa. IMS zaujaly rozhovory s místními obyvateli, které pod názvem Hlasy Broumovska vycházely v loňském roce a také dopad, který měly nejen pro zpravodajský web, ale pro celou komunitu.
.jpg)
Lokální médium Naše Broumovsko v česko-polském pohraničí našlo svůj smysl i ambice díky tomu, že vsadilo na své vlastní silné stránky: znalost regionu a skutečnou přítomnost mezi místními lidmi.
„O lidi, kteří tu žijí, se opravdu zajímáme,“ říká bez zaváhání šéfredaktorka Michaela Mašková, když mluví o tom, jakou hodnotu médium, v němž pracuje, přináší. Dodává: „Pochybuji, že byste rozhovory s těmito lidmi našli někde jinde. Díky lokálním médiím mohou lidé vidět, že i jejich život a zkušenost mají význam.“
Michaele Maškové je 49 let. Na Broumovsko se přestěhovala před deseti lety. Opustila Prahu i práci v celostátních médiích a zamířila do kraje plného skal, přírody a krásných míst, ale zároveň s velmi omezenými možnostmi věnovat se novinařině. Začala učit jógu, založila rodinu a několik let byla součástí týmu Jednoho světa, festivalu filmů o lidských právech. Před pěti lety se jí ale naskytla příležitost vrátit se k žurnalistice, a tak nastoupila do redakce Našeho Broumovska.
Tehdy médium nebylo v nejlepší kondici. Nový začátek potřeboval jak samotný titul, tak jeho vedení — a Michaela se této role ujala. O pět let později je změna jasně vidět. „Musela jsem začít úplně od nuly a vybudovat si důvěru publika. Měla jsem štěstí, protože jsme v roce 2023 získali grant Local Media for Democracy (LM4D). Díky této podpoře jsem mohla do redakce přibrat dalšího člověka a spolupracovat i s dobrovolnými přispěvateli z komunity.“
Dnes má redakce dva zaměstnance a šest dobrovolníků. Jeden z nich, architekt, získává na tvorbu regionálního obsahu podporu od České komory architektů.
Přestože jde o malý region s přibližně 20 tisíci obyvateli, lidé se tu stále cítí rozděleni a rozptýleni mezi tři města a čtrnáct vesnic. V regionu navíc dodnes doznívá složitá minulost spojená s poválečným vysídlením německy mluvícího obyvatelstva. Michaela a její tým se proto rozhodli posilovat vzájemné vazby a pocit sounáležitosti tím, že budou dávat prostor místním lidem, jejich příběhům i potřebám ve veřejném prostoru.
Novinařina přímo v komunitě
Díky grantu LM4D uspořádalo Naše Broumovsko program s názvem Journalism Simulator — vzdělávací projekt pro komunitní občanské novináře. V návaznosti na program PM4D pak redakce propojila několik absolventů tohoto kurzu s profesionálními editory a novináři, aby společně vytvářeli nové příběhy.
„Jde o strategický přístup, který malé redakci nejen pomáhá rozšířit kapacity prostřednictvím vyškolených občanských reportérů, ale zároveň přináší různé perspektivy a posiluje vztahy s místními obyvateli,“ říká poradkyně IMS pro byznysový rozvoj Iryna Vidanava.
V projektu financovaném z programu Pluralistic Media for Democracy (PM4D) se Michaela Mašková se svým týmem zaměřila na tvorbu obsahu o třech marginalizovaných skupinách — manuálně pracujících, seniorech a mladých lidech — a také o některých Romech.
„Zpočátku jsme oslovovali lidi, které jsme náhodně potkávali v terénu, takže o tom, kdo s námi svůj příběh sdílel, často rozhodovala náhoda. Postupně jsme se ale začali více soustředit právě na marginalizované skupiny. Patřili mezi ně i lidé z romské komunity. Není snadné do této komunity proniknout, přestože je v regionu poměrně početná. Lidé, kteří denně čelí předsudkům a rasismu, bývají pochopitelně opatrní a nedůvěřiví. Po několika neúspěšných pokusech oslovit náhodné kolemjdoucí jsme nakonec přes místní romský spolek Začít spolu domluvili rozhovory se třemi lidmi, kteří byli ochotni s námi mluvit. Navázání této spolupráce považujeme za úspěch, protože tyto kontakty budou důležité i pro naši další práci.“
„Budování důvěry je klíčové, a i my jsme naráželi na obavy ze zviditelnění nebo z otevřeného mluvení o citlivých tématech, jako jsou mzdy, pracovní podmínky, příslušnost ke znevýhodněné skupině nebo volební preference — a neplatilo to jen pro Romy. Tyto překážky jsme se snažili překonávat tím, že jsme důsledně vysvětlovali principy novinářské práce, včetně možnosti autorizace výsledného textu. Přesto nakonec dva z celkových 26 oslovených lidí odmítli zveřejnění svého rozhovoru.“
Co se podařilo
Původním plánem bylo připravit 30 multimediálních příběhů, přičemž každá ze tří cílových skupin měla být zastoupena třemi konkrétními příběhy. Nakonec ale vzniklo 82 multimediálních příběhů s 26 respondenty ze tří cílových skupin.
Podle Michaely se díky tomu podařilo lépe propojit obyvatele regionu. Zpětná vazba ukázala, jak pozitivně lidé vnímají, že médium představuje místní lidi. Čtenáři navíc začali sami posílat tipy a informace. Naše Broumovsko se tak podle ní skutečně stává komunitním médiem.
V plánu bylo také vytvořit vlastní platformu pro přehrávání multimediálního obsahu přímo na webu bez využití YouTube. Po konzultaci s IMS se ale redakce rozhodla jít jinou cestou: založila YouTube kanál a zároveň přepracovala web tak, aby byl modernější a uživatelsky přívětivější. Výsledkem je nové rozvržení stránek i možnost vkládat do textů reklamní bannery.
Součástí projektu byla také veřejná debata, která se úspěšně uskutečnila jako hlavní veřejný výstup celé iniciativy. Zúčastnili se jí starostové i další veřejní představitelé a ukázalo se, že region potřebuje prostor pro pravidelnou diskusi o veřejných tématech.
Když se novinář vydá mezi lidi
Rozhovory vzniklé v rámci projektu Příběhy přehlížených lidí měly vyšší čtenost než běžné texty a Michaela věří, že projekt alespoň trochu pomohl „zazelenat“ místní mediální poušť — především tím, že se soustředil na místní obyvatele.
„V době, kdy novináři často pracují od stolu a informace získávají po telefonu nebo z internetu, jsme se s lidmi setkávali osobně. Věříme, že právě tento způsob dal naší práci větší důvěryhodnost a pomohl nám hlouběji porozumět regionu, ve kterém žijeme a pracujeme, i když jsme se v něm všichni nenarodili. Dostali jsme příležitost lépe poznat naše čtenáře, zjistit, pro koho píšeme — a pro koho bychom ještě psát mohli. A tím, že jsme obsah doplnili o multimediální výstupy, jsme publiku nabídli i přístupnější způsob, jak získávat informace. V tom chceme pokračovat i nadále,“ říká.
V rámci této série publikovala také rozhovor se ženou, která žije v pohraničí, dříve známém jako Sudety. Narodila se po druhé světové válce do německé rodiny, ale když byla ještě malá, zemřela jí matka a otec se o ni nedokázal postarat. Se svým bratrem tak vyrůstala na Broumovsku jako sirotek až do svých deseti let, kdy se její otec znovu oženil a mohl si ji vzít zpět do péče. V dětství nezažívala jen samotu, ale především každodenní odsuzování a vylučování kvůli tomu, že byla Němka. V dospělosti z Broumovska odešla a vrátila se až po dvaceti letech.
Její příběh čtenáře silně zasáhl a sama žena se Michaele ozvala, aby jí poděkovala. (Přečtěte si také: Náš jazyk vymře s mojí generací, říká Marianna Tomašovská). „Po zveřejnění článku ji překvapilo, kolik lidí ji začalo oslovovat na ulici nebo v kavárnách a říkat jí, že vůbec netušili, jaký osud prožila.“
Pro Michaelu je důležité ukazovat, jaký život lze na Broumovsku žít, a předávat lidem zprávu, že život tady nemusí znamenat, že o něco přicházejí. Se svými kolegy už vyprávěli příběhy lidí, kteří se sem z jiných míst vrátili, a Michaela věří, že když dávají prostor příběhům lidí starších třiceti let a jejich důvodům k návratu, pomáhají narušovat přetrvávající představu, že v této části země je všechno špatně. „Možná se nám nakonec podaří inspirovat i další lidi k návratu,“ říká.
Jak dělat víc novinařiny
Důležitou součástí grantu PM4D je také rozvoj kapacit prostřednictvím expertů IMS na mediální byznys, jejichž podporu mohou příjemci grantů využívat.
„Lépe jsem pochopila, jak pracovat s příjmovými zdroji, a vytvořila jsem byznys plán na rok 2026. Získala jsem také nápady, jak obsah zpeněžovat — chceme například vytvářet placená krátká videa představující obchodníky a malé podnikatele. Možná budu hledat i investičního partnera a mluvit s dalšími médii, která mají zkušenost s crowdfundingem.“
„Mám pocit, že jsme se v našem mikroregionu skutečně stali komunitním médiem, ale zároveň si postupně získáváme profesní respekt i na celostátní úrovni. Současně se nám podařilo posílit hrdost místních lidí — ukázat, že jejich životy mají hodnotu a že na své problémy nemusejí být sami.“
Překážky, jako bylo seznamování se s novými technickými aplikacemi a multimediálními formáty, se podařilo překonat díky workshopům IMS a konzultacím s odborníky. Nedostatky ve spolupráci mezi zkušenými novináři a neprofesionálními komunitními reportéry z terénu zase pomohla vyřešit pracovní metodika a společná reflexe.
Michaela Mašková říká, že se za tu dobu proměnil i její způsob uvažování. „Před pěti lety jsem chtěla jen psát články. Dnes chci budovat malou redakci,“ uzavírá.
Článek v originále k přečtení ZDE.
