Chladivé Kamínky na polské straně Javořích hor

Text a foto Bára Fialová

Neděle, 29. června 2025

Sdílet na:

Pořádně si protáhnout nohy a pak se zchladit v parném letním dni? Žádný problém! Vyrazte s námi na Nedělní toulky, které vás tentokrát vezmou z malebných Heřmánkovic přes hřbet Javořích hor až k tyrkysovému oku na polské straně, k bývalému lomu Kamyki.

Projedu celé dlouhé Heřmánkovice, kolem kostela Všech svatých, který se snad příští rok po dlouhých deseti letech dočká opravených vzácných varhan. Dostávám se až skoro na úplný konec vesnice a parkuji u autobusové zastávky Heřmánkovice, točna, pod kopcem jménem Velbloudí vrch. Je horký letní den, na nebi ani mráček, sluneční výheň naštěstí mírní silný vítr, který se právě teď prohání v korunách stromů vysoko nade mnou. 

Vyrážím údolíčkem proti proudu Heřmánkovického potoka obrostlého modrými pomněnkami a fialovým bodláky. Jak se dozvídám z informačního panelu, žijí na místních loukách malé populace vzácného motýla modráska. Loni jsme na Našem Broumovsku psali, že ho ochranáři po dlouhé době objevili také v Šonově. Tady se kvůli němu místní louky sečou až v polovině září.

„Přežívají jen na tradičně ručně kosených, vždy jednosečných loukách. Seč probíhá mozaikovitě nebo mimo letovou aktivitu modrásků,” píše se na panelu. Modrásci mají totiž dost složitý reprodukční cyklus závislý na jistém druhu kvetoucích bylin a také přítomnosti určitého druhu mravenců, kteří si, pokud se modráskům podaří je ošálit, odnesou motýlí larvy do mraveniště, kde larvy mravence pěkně poplení… 

Obejdu ze severu Velbloudí vrch, potkávám loučku ztracenou mezi kopci a pokračuji po lesní cestě přímo na sever, směrem k Jedlovému vrchu na hřebeni. Této lokalitě se v místopisu říká Rybníčky, cestou také potkávám jednu tůň úplně zapadanou žlutým pylem a druhou s čistou vodou, v níž jsou až na dno vidět husté chomáče zeleného vodního mechu. Na louce před sebou postřehnu pohyb, z hromady klestí se vyplašeno zvedne káně a než zmizí, zakrouží mi nad hlavou. 

Pokračuji do kopce, nějak se mi podaří minout „parádní studánku se silným pramenem s ledovou vodou, která nevysychá ani v nejsušším období v roce”, jak napsal jeden uživatel na mapy.cz. Zřejmě jsem se ztratila ve spleti lesních cest, ale vracet se mi už nechce a pokračuji na hřeben cestou nejmenšího odporu. 

Pláž a vyhlídky

Na hřebenovku se napojím nedaleko Jedlového vrchu obrostlém krásnými a nebezpečnými náprstníky. Chvilku ťapu po zelené, ale jen asi sto metrů než odbočím doleva na lesní cestu, která mě po vrstevnici dovede až nad lom jménem Kamyki, v češtině roztomile Kamínky. Do 70. let minulého století se zde těžil melafyr, v loňském roce zde vznikl procházkový okruh „Jastrzębia Perć“ neboli „Jestřábí či Orlí stezka“ s odpočinkovými místy. Scházím na nejvyšší vyhlídku, odkud je krásný výhled na vodní hladinu a dál, až na Valbřišské hory a také Malou a Velkou Sovu s rozhlednou na vršku. 

Přímo naproti vidím jedinou větší pláž, nedávno vybavenou také stojany na kola a odpadkovými koši. Pro přístup do čisté vody lze ale využít i kameny a malé plážičky po stranách lomu. Ze strany, odkud jsem přišla já, lom uzavírá vysoký útes, který se v zimních měsících údajně mění na ledopád. 

V brzkém odpoledni zahlédnu na pláži jen jedno auto a pár lidí, oficiální příjezdová cesta sem vede z vesnice Głuszyca Górna, a to ulicí Dworcowa. Já dnes s lítostivým pohledem na modrozelenou hlubinu plavání oželím a zpocená se škrábu zase zpátky do kopce. Abych nešla stejnou cestou, popojdu na hřebeni až na takzvanou Lomnickou cestu, po které se přes pár padlých kmenů a jednu bažinku vracím liduprázdnou krajinou zpět do Heřmánkovic.

Procházka má v tomto provedení jen asi šest nebo sedm kilometrů okořeněných převýšením. Chcete-li převýšení zredukovat, můžete vyjet na Janovičky a vyrazit k lomu buď po hřebeni, po cyklostezce nebo třeba po žluté turistické značce, která odtud vede dolů do Głuszyce.