Příběh zachráněných filmů. Unikátní materiál z Broumovska ležel u popelnic

Text a foto Michaela Mašková

Středa, 9. července 2025

Sdílet na:

Zmizelý kostel na Janovičkách, příjezd Wermachtu do Broumova i řady hrobů na vojenském hřbitově v Martínkovicích. Jen šťastnou náhodou se podařilo zachránit unikátní filmový záznam z Broumovska z přelomu 30. a 40. let minulého století. Digitalizovaný třináctiminutový sestřih nejzajímavějších záběrů z Broumova a okolí je dnes možné zhlédnout v Muzeu Broumovska.

Čtyři filmové kotouče nalezl u popelnic začátkem 90. let tehdejší broumovský školák Ludvik Duda a se svým nálezem se obrátil na otce svého kamaráda ze skautu Luďka Sedláčka. „Dal mi je, protože od syna věděl, že máme doma staré filmy natáčené na letišti v Martínkovicích, které tam kdysi natočil pan Prikner a pan Houska,“ vysvětluje Luděk Sedláček, jak se k filmovému materiálu dostal.

Školák Duda si nemohl vybrat lépe. „Celé roky jsem se snažil zjistit, co na filmech je a doufal jsem, že je na nich zachycený Broumov. Oslovil jsem tehdejšího promítače v broumovském kině pana Petrů, napsal jsem panu Čáslavskému z Hledání ztraceného času, zkoušel jsem bývalou starostku paní Růčkovou… Nic z toho však nevyšlo, neboť se jedná o specifický dobový formát 9,5 mm se středovou perforací,“ říká rodilý Broumovák Luděk Sedláček, který se však nevzdal. Nakonec se přes známé dostal až do Technického muzea v Praze. „Jeden pán tam měl starou německou promítačku, a tak ji zprovoznil a umožnil mi ty filmy zkouknout. Bylo to hop, nebo trop. Báli jsme se, že se filmy rozsypou. Naštěstí se nerozsypaly, praskly jen ve dvou sledkách, jinak to přežilo,“ vzpomíná na napínavý okamžik, který odhalil, co kotouče skrývají. Luděk Sedláček si tehdy s sebou vzal VHS kameru a obsah filmů si jednoduše nahrál. Díky tomu je mohl později pustit současnému starostovi města Arnoldu Vodochodskému, který byl ze záběrů nadšený i přesto, že záznam nebyl kvalitní a rozostřený, protože VHS kamera nestíhala při přehrávání film rychle ostřit. Cesta k digitalizaci však nebyla snadná.

Neobvyklý formát

„Trvalo to dalších 15 let, než se filmy podařilo zdigitalizovat. Jsem za to moc rád,“ říká Sedláček, který dlouhou dobu jako jediný věděl, co na nich je. Zařídit digitalizaci filmových snímků se nakonec podařilo prostřednictvím vedoucího Muzea Broumovska Michala Bureše. „Film ve formátu 9,5 mm se středovou perforací si dnes není ani kde pustit. Hledal jsem tedy na internetu, kde by bylo možné si to přehrát. Volal jsem do Národního filmového archivu, který nabízí možnost placené digitalizace všech historických formátů a podařilo se mi sehnat kontakt na Jiřího Horníčka. Ten shodou okolností právě vedl výzkumný projekt k formátu 9,5 mm, jenž se používal od 20. do zhruba 60. let,“ vysvětluje Michal Bureš a dodává: „Za to, že jsme Národnímu filmovému archivu originální kotouče věnovali, tak oni nám je zdigitalizovali a my máme práva libovolně se záznamem nakládat. Práva má Muzeum Broumovska, město Broumov a Luděk Sedláček.“

Návštěvníci výstavy Časy velkých změn, která je až do 5. října k vidění v Muzeu Broumovska, tak mají příležitost zhlédnout třináctiminutový sestřih ze tří filmových kotoučů. „Dokumenty byly celkem čtyři, jeden z nich je pro nás však nezajímavý. Jde o dobový snímek, kdy ženy cvičí v přírodě, působí to trochu uměle a nemá to souvislost s regionem. Ovšem zbylé tři jsou historicky velice zajímavé, protože je natáčel místní občan, který potom narukoval k Wermachtu. Dva se týkají skutečně přímo regionu, z nich jsme to také sestříhali, a jeden se týkal jeho nasazení ve Francii,“ upozorňuje Michal Bureš.

Neznáme ani jeho jméno

„Zkoušel jsem zjistit, zda si někdo pamatuje, kdo byl autorem snímků, ale opravdu je neznámý. Pochybuji, že by se podařilo zjistit, kdo to byl,“ říká Luděk Sedláček, který se podle svých slov o historii regionu zajímá spíše okrajově. Jeho slova potvrzuje také Karel Franze z Muzea Broumovska: „Měl jsem určité podezření, ale je to jen spekulace. Není možnost to ověřit, s určitostí víme jen to, že to byl Němec.“

Autora snímku přitom několikrát v záznamu vidíme – prochází s manželkou v broumovských stěnách u restaurace Hvězda a na skalní vyhlídce, i coby příslušníka Wermachtu během jeho nasazení za války ve Francii a na zimní vojenské dovolené na Janovičkách. V sestřihu se také několikrát objeví manželka a jeho dvě malé děti hrající si ve Schrollově parku. „Formát 9,5 mm byl pro filmové amatéry přístupný, na kameru musel člověk asi chvíli šetřit, ale zase to nebylo tak nákladné, aby si ji mohl pořídit jen pan továrník,“ vysvětluje Karel Franze. Podle něj je vidět, že autor měl zkušenost s fotografováním, vzhledem k mnoha statickým záběrům však filmařsky zdatný úplně nebyl. Na druhou stranu jsou některé pasáže opatřené titulky, což znamená, že měl určitou ambici. „Snímky jsou jeho vyznáním se Broumovu. Je to jeho rodné město, město jeho školních let,“ upozorňuje Karel Franze.

Unikátní záběry

Přestože máme dostatek historických fotografií, nalezené filmové kotouče jsou jediným existujícím filmovým materiálem o Broumovu a okolí. Autor natáčel hlavně venku, rád zachycoval známá místa ve městě. Třináctiminutový sestřih tak přináší pohled nejen na Broumov, ale na celé Broumovsko. Vidíme zmizelou zástavbu okolo kostela sv. Václava, klášterní dvůr, kde dnes stojí supermarket, pověstné broumovské korzo na západní straně náměstí těsně před válkou v roce 1938. Vidíme také autobusy, když ještě stavěly na náměstí. Filmová kamera nahlédne také do Alejky se starým schodištěm, ukáže původní budovy nemocnice a starobince před jejich propojením do dnešní podoby či letní pohodu na rybníku Šlégl. Vidíme také vojáky v uniformách Wermachtu, kteří se po záboru republiky objevili v ulicích Broumova ověšených prapory s hákovými kříži.

„Unikátním záběrem je zachycení dnes již neexistujícího druhého morového sloupu na křižovatce u Horní Brány (u dnešní polikliniky). Nemáme žádnou jeho fotografii, jen na některých fotkách vykukuje, nešlo však určit, kde stál. Díky těmto záběrům ho můžeme přesně lokalizovat. Rozbili ho zřejmě po válce, dnes z něj máme jen hlavici, která je umístěna u schodů před vstupem do muzea,“ komentuje snímek Karel Franze s tím, že první morový sloup stojí v Šalounově ulici u hotelu Veba. Oba pak pocházejí pravděpodobně z konce 17. století.

Unikátní je také zachycení dnes již zmizelého kostela na Janovičkách (více jsme psali ZDE) i pískovcový podstavec s plechovou Pannou Marií a andělíčky, který stával ve Schrollově parku ještě v 70. letech, v pozadí je vidět skleník v plné kráse. „Tyhle ty dvě věci mě potěšily nejvíc!“ dodává Karel Franze.

Velmi zajímavý je také pohled na hroby vojáků, kteří zemřeli převážně na tyfus v zajateckém táboře v Martínkovicích. „Tento záběr mě také překvapil, myslel jsem, že zbylé hroby po exhumaci na konci 20. let zplanýrovali, ale tady vidíme dlouhé řady hrobů, které vypadají jako navršené z hlíny,“ upozorňuje Franze.

Po skončení výstavy muzeum plánuje filmový materiál dále využít při inovaci expozic o dějinách 20. století na Broumovsku.