Neviditelné děti. Hlavní obětí obchodu s chudobou jsou děti
Přestěhovat se a přihlásit dítě do nové školy či školky. Pro většinu rodičů naprostá samozřejmost, pro některé záležitost, která nespěchá. O úskalích, s nimiž se ve škole potýkají děti s nedostatečným rodinným zázemím a chybějící podporou, jsme psali už v minulém článku. Tentokrát jsme na Broumovsku hlouběji zjišťovali, jak sociální situace rodin a fenomén obchodu s chudobou dopadá na vzdělávání a kde se berou pro školu „neviditelné děti“.
.jpg)
„Máme tady v Broumově děti, které zde skutečně žijí, ale trvalé bydliště mají v jiných městech. Situaci komplikuje zejména časté stěhování některých rodin, které si při změně skutečného bydliště nemění místo trvalého pobytu. Údaje, které mají jednotlivé instituce k dispozici, se tak nemusí shodovat s místem, kde dítě ve skutečnosti žije. Některé rodiny navíc během poměrně krátké doby vystřídají několik bydlišť. V takové situaci je velmi obtížné zjistit, že dítě právě tady žije a povinné předškolní vzdělávání neplní,“ popisuje fenomén ,neviditelných dětí‘ ředitelka Mateřské školy Broumov Hana Hrubá.
Obvyklý postup je takový, že nově přistěhované rodiny s malými dětmi si mateřskou školu najdou samy nebo jim s tím pomohou sociální pracovníci. Pokud je rodina v péči sociálních pracovníků a přestěhuje se, mohou se informace o její situaci dostat také k místním institucím. Ne vždy se tak ale stane včas. U mladších dětí nemusí být samotná skutečnost, že mateřskou školu nenavštěvují, problémem, protože předškolní vzdělávání je povinné až od začátku školního roku následujícího po dni, kdy dítě dosáhne pěti let. Obtížná situace nastává v okamžiku, kdy dítě dosáhne věku povinného předškolního vzdělávání a mateřská škola nemá informaci o tom, že se fakticky nachází v její spádové oblasti.
Některé z rodin změní během půl roku bydliště i třikrát v rámci jednoho města.
„Pokud nemáme naplněnou kapacitu, přijímáme i děti, které nejsou spádové. Spádové děti, na které se vztahuje povinné předškolní vzdělávání, dohledáváme už nyní ve spolupráci s odborem školství a OSPOD. Pracujeme na přesnějším nastavení spolupráce a postupu jednotlivých institucí. Nejde tedy o to, že bychom tyto situace dosud neřešili. Je to boj s větrnými mlýny a bere nám to množství energie,“ doplňuje Hana Hrubá.
Některé rodiny, které se pravidelně stěhují především kvůli dluhům, si totiž nemění trvalé pobyty záměrně. Podle sociálních pracovníků využívají toho, že při trvalém pobytu v jiném městě nedokáže místně příslušný OSPOD rodinu tak snadno kontrolovat. Díky tomu jsou hůře dosažitelné. Některé z nich změní během půl roku bydliště i třikrát v rámci jednoho města. Nejmladší děti většinou nechodí do školky a rodina opomine i povinný předškolní rok. Stejně tak je tomu u zápisů do první třídy. Desítky dětí také během školního roku mění školu podle toho, jak se rodina stěhuje.
Detektivní práce
Příchod dalších dětí po řádných zápisech zároveň není pouze administrativní záležitostí. Má praktické dopady na organizaci tříd, personální zajištění i každodenní práci pedagogů s dětmi. Významnou roli hraje také termín, ke kterému školy předávají údaje ze školní matriky, a to k rozhodnému datu 30. září. Tyto údaje jsou důležité také pro stanovení některých parametrů financování školy na následující kalendářní rok. Mateřská škola v Broumově tak má průměrně 5 až 7 dětí, které v přicházejí/odcházejí v průběhu školního roku.
Své zkušenosti s neustálým doplňováním tříd mají i na místních základních školách. Například Masarykova základní škola Broumov eviduje podle svých dat v posledních letech následující počty dětí přijatých v průběhu školního roku:
- 2025/2026 – 28 dětí
- 2024/2025 – 35 dětí
- 2023/2024 – 17 dětí
- 2022/2023 – 38 dětí
Také letos v září museli na Masarykově základní škole řešit situaci s dětmi, které rodiče nepřivedli k zápisu do první třídy. „Zatím jsme letos měli čtyři děti, které v daný termín vůbec nepřišly k zápisu. S rodinami jsme to řešili a děti v září do školy nakonec nastoupily,“ říká ředitel Jan Voborník. Do vyšších ročníků pak nyní na začátku školního roku přestoupilo celkem šest dětí, které se do Broumova přestěhovaly odjinud, anebo přišly z dětského domova.
Ředitelé škol a školek jsou během pátrání po neviditelných dětech v úzkém kontaktu s dalšími úředníky, jak potvrzuje i Gabriela Vytlačilová, referentka broumovského finančního a školského odboru: „V období po zápisech do základních a mateřských škol se propojují seznamy spádových škol se seznamy z evidence obyvatel. Vzejdou-li z tohoto porovnání nějaké rozdíly, pracuje se s tím. Pokud by se např. rodina přistěhovala v období mimo zápisy, je pak na rodičovské odpovědnosti zajistit dítěti školu. Povinnost školní docházky je obecně známou povinností. Přidruženou otázkou dále je, zda například dojde k následné změně místa trvalého pobytu. Data k těmto případům nemáme.“ A dodává, že by z jejího pohledu pomohlo větší sdílení informací zainteresovaných subjektů v rámci celého procesu.
Nájem k nezaplacení
Časté stěhování rodin ohrožených sociálním vyloučením mnohdy není otázkou volby nebo snad životního stylu. Téměř vždy se tak děje v souvislosti s tzv. obchodem s chudobou. Jeho podstatou je systematické a nečestné podnikání, jehož cílem je získat z lidí ohrožených sociálním vyloučením co nejvyšší příjem z nájmu za bydlení co nejnižší kvality. Typicky se k takovému chování uchylují provozovatelé předražených ubytoven nebo majitelé nekvalitních bytů ve vyloučených lokalitách. Přemrštěné ceny nájemného dříve vyplácel stát často přímo majitelům domů, takže se z obchodu s chudobou stal výhodný byznys. Tento stav změnila až nově nastavená superdávka, i když výši nájmů ovlivnit nedokáže.
Těmto lidem pak nezbývá nic jiného, než žádat o okamžitou mimořádnou pomoc v hmotné nouzi.
Nejzranitelnější jsou rodiny, v nichž se postupně namotává klubko na sobě závislých faktorů: nízké vzdělání, finanční negramotnost, nezaměstnanost, exekuce, závislost na sociálních dávkách, závislost na drogách nebo alkoholu atp. Snadno se tak dostanou do dluhové pasti kvůli chybějícím penězům na elektřinu či nájem. Jako jediné řešení pak volí útěk do jiného města, kde těžko shání lepší bydlení než u dalšího obchodníka s chudobou.
Také jejich situaci však nově mění superdávka. Pro její vyplacení je totiž nutné dokládat úhradu služeb na životní náklady (nájem, elektřina, plyn, atd.), pokud ji však lidé dluží, nemají doklad o zaplacení. Superdávka jim tak nemůže být vyplacena. Aktuálně nebyla mnohým z nich přiznána právě pro nedoložení potřebných dokumentů. Těmto lidem pak nezbývá nic jiného, než žádat o okamžitou mimořádnou pomoc v hmotné nouzi.
Bezdoplatkové zóny jako slepá ulička
Přestože Broumovsko není tak postižené jako některé regiony v severních Čechách, na Karlovarsku nebo v Moravskoslezském kraji, i tady je obchod s chudobou přítomný a léta doutnající problém, který aktuálně znovu nabírá na síle a výrazně ovlivňuje i vzdělávání dětí.
Broumov patřil mezi lety 2008 až 2011 mezi 12 pilotních lokalit dnes již zrušené Agentury pro sociální začleňování pod Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Cílem bylo sbírat data o sociálně vyloučených lokalitách a jejich obyvatelích, koordinovat práci sociálních pracovníků a připravit půdu pro další sociálně podpůrné projekty. V následných letech pak Agentura pro sociální začleňování městu pomáhala formou tzv. vzdálené podpory hledat řešení mimo jiné i proti obchodu s chudobou. V roce 2019 vedení města vytipovalo celkem 14 budov soukromníků rozesetých po různých částech města, kde byly vyhlášeny tzv. bezdoplatkové zóny. Znamenalo to, že na těchto místech stát přestal novým nájemníkům dávat doplatky na bydlení, aby nepodporoval byznys spekulantů. Na seznamu se ocitly mimo jiné bytový dům na Soukenické třídě čp. 18, Polákovy domy nebo tři bytové domy v průmyslové městské části Broumov-Olivětín.
Ačkoliv vedení města dlouhodobě nerezignuje na boj proti obchodníkům s chudobou, naráží na systémové překážky.
Nicméně v roce 2021 rozhodl Ústavní soud, že bezdoplatkové zóny jsou protiústavní a diskriminují všechny lidi v hmotné nouzi bez rozdílu, čímž byly plošně zrušeny. Ačkoliv vedení města dlouhodobě nerezignuje na boj proti obchodníkům s chudobou, naráží na systémové překážky a samo problém vyřešit nedokáže. Ve svém vyjádření to potvrzuje i vedoucí broumovského Úřadu práce Zuzana Dýmová: „Městská samospráva se snažila tuto záležitost řešit, ale bez úspěchu. Osobně si myslím, že se situace dá řešit jedině regulovaným nájemným a případně hodnotit či oceňovat byty dle kategorií I. – IV. Obecně ale vím, že se o řešení snažily i další regiony, ale vždy bylo vyhodnoceno, že tenhle úkol přísluší ministerstvům a vládě.“
Vyšší desítky jen v Broumově
Na podzim 2024 změnil Broumov pravidla pro pronajímání městských bytů. Zájemci musejí splňovat několik podmínek: bezdlužnost vůči VZP a Celnímu úřadu, nebýt v evidenci registru dlužníků, 2 roky bez přestupků a musejí městu nabídnout obálkovou metodou odpovídající výši nájemného, které však nepřesahuje 30 procent společných příjmů členů domácnosti. Výběr nájemce pak posuzuje komise. Ta přihlíží také k tomu, zda žadatel nepobírá opakovaně dávky hmotné nouze (s výjimkou dávek spojených se zdravotním omezením). Při výběru žadatele se také přihlíží k tomu, zda přenechání bytu přinese městu majetkový či jiný významný prospěch.
Město tak ochránilo svůj městský bytový fond, obchodu s chudobou a příchodu nechtěných obyvatel tím však nezamezilo. Domy v majetku soukromých majitelů, v nichž obchod s chudobou kvete, i nadále najdeme například v Soukenické ulici, v Polákových domech či v Olivětíně. Všude v nich jsou děti ohrožené chudobou, nedostatečnou zdravotní péčí a nedostatečnou motivací rodičů podpořit je ve vzdělávání.
Podle svědectví sociálních pracovníků, kteří chodí pravidelně do terénu, jsou v současnosti v Broumově vyšší desítky dětí ohrožených dopady obchodu s chudobou. „Přesné počty nevíme, ale odhadujeme, že jsou to vyšší desítky. Děti z rodin, na které dopadá obchod s chudobou, najdeme i v okolních vesnicích,“ upozorňuje vedoucí Centra sociálních služeb Naděje Broumov Denisa Carvová. Jen v Soukenické ulici je pět velkých nájemných domů, kolik v nich přesně žije rodin, nedokáže nikdo přesně říct. „Jde o to, že oficiálně tam ty rodiny nebydlí, ale prakticky tam bydlí u svých známých. Myslím, že to bude okolo třiceti rodin na celé Broumovsko. Možná i více,“ říká Petr Slezák, sociální pracovník z broumovského Centra pro rodinu.
Zkušenost Broumova přitom zapadá do širšího problému bytové nouze v Česku. Podle nejnovějšího sčítání Ministerstva práce a sociálních věcí ČR žije v bytové nouzi přibližně 160 tisíc lidí, z toho více než 61 tisíc dětí. V komerčních ubytovacích zařízeních pak podle sčítání z roku 2025 žilo 12 786 lidí v bytové nouzi, z toho přibližně 1350 dětí.
Nejde jen o školu, ale i o zdraví
Pokud mají rodiny trvalé bydliště v Broumově, dostává se dětem alespoň nějaké péče: „S trvalým bydlištěm nám alespoň nevypadávají z péče pediatrů, sociálních služeb a dohledu OSPODu,“ upozorňuje Denisa Carvová na další z faktorů dopadu obchodu s chudobou na děti.
Nejvíc nedostatečná je pak pravidelná stomatologická péče. Ta je obecně obtížně dostupná pro většinu lidí v regionech, lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí ji pak nemají vůbec. „Nikdo z mých klientů nemá zubaře,“ říká jedna ze sociálních pracovnic. Akutní stavy se většinou řeší na pohotovosti, preventivní péče vůbec, a to ani u dětí, ani u dospělých. Pokud se nám pro některé dítě podaří sehnat stomatologickou kliniku, která by ho vzala do péče, narážejí rodiny na finanční bariéru. Stomatologové dnes totiž požadují, aby pacienti nejprve prošli dentální hygienou, ta je však drahá. Peníze na to pak pomáhají shánět sociální pracovníci u nejrůznějších nadací.
Vedoucí Centra sociálních služeb Naděje Broumov Denisa Carvová.
Každou chvíli jiný domov
Před rokem a půl dorazila na Broumovsko rodina z jiné části Východočeského kraje. Otec, sedm dětí a žena ve vysokém stupni těhotenství utíkali před dluhy a systémem, podařilo se jim sehnat nájemní bydlení v panelovém domě a dostali se do péče místních sociálních pracovníků. Rodina nakonec na Broumovsku vydržela půl roku a odcházela náhle s dvouměsíčním miminkem v náručí. Důvodem dalšího stěhování bylo neplacení nájmu a ukončení nájemní smlouvy ze dne na den. Situaci v podobných situacích řeší sociální pracovníci a OSPOD, nabízí se možnost ubytování v azylových domech, z nichž nejbližší je v Náchodě či Trutnově. Mnohočetné rodiny však mají zásadní problém – nikde nevezmou maminku s osmi dětmi. Většinou se musejí rozdělit.
Sociální pracovníci ze zkušenosti říkají, že v podobných situacích existují rozdíly mezi rodinami z většinové společnosti a romskými rodinami. Ty se zpravidla mohou opřít o síť příbuzných, zatímco lidem z majoritní společnosti často chybí tato příbuzenská podpora.
Časté stěhování má na děti zásadní dopad. „U dětí z migrujících rodin, které jsou oběťmi obchodu s chudobou, úplně absentuje pocit bezpečí. Neuvěřitelné je i to, že se malé děti dokáží ve velmi krátkém čase sbalit a vyrazit na novou adresu. Vůbec například neřeší, že budou mít nový domov. Nemají také žádné dlouhodobější vztahy s vrstevníky, ve školách se nezačleňují. Vztahy mají jen v rámci rodiny se sourozenci,“ vysvětluje Denisa Carvová.
Dopad to má také na jejich školní znalosti. Časté přesuny, absence a nedostatečná motivace v rodině způsobuje, že znalosti dětí neodpovídají jejich věku a třídě. „Pokud se jedná o děti z migrujících rodin, nemají dostatečné znalosti vzhledem k ročníku, do kterého by měly chodit. Řešíme to doučováním, které probíhá u nás ve škole,“ říká ředitel Jan Voborník.
Jak ukázal výzkum MPSV a agentury Median „Česko na křižovatce“, děti žijící v nevyhovujícím bydlení mají až 1,87krát vyšší šanci na problémy ve škole než děti žijící ve standardním bydlení. Výzkum přitom zohledňoval například časté stěhování, velmi malé bydlení nebo vysoké zatížení domácnosti náklady na bydlení.
Pomoci může OSPOD
Pozitivní dopad na rodinu může mít právě dohled OSPODu a péče sociálních služeb. Rodiny musejí plnit jednotlivé body nastaveného plánu. Významné zlepšení to sice přinese málokdy, dětem to však může pomoci právě v dodržování školní docházky.
Jak jsme podrobně rozebírali v minulém článku, jedním z nejčastějších vzdělávacích problémů, který v rodinách řeší, je zanedbávání školní docházky. Přitom se jedná o trestný čin, za který hrozí nejprve podmínka, pokud se situace nezlepší, rodiče se mohou dostat až do výkonu trestu.
„Máme tu hodně rodin s podmínkou. Rozsudek postihne širší rodinu, oba rodiče mohou jít do výkonu trestu, děti pak jdou do širší rodiny nebo se shánějí pěstouni. Do dětského domova se dostávají jen v krajních případech, pokud je ohrožené zdraví a život dětí, např. v rodinách, kde je domácí násilí či závislosti na drogách a alkoholu,“ vysvětluje Martin Minařík, který se v broumovském Centru pro rodinu dlouhodobě věnuje sociálnímu poradenství a oddlužování.
Minimálně napoprvé pokuta sama o sobě nemusí mít výrazně motivační efekt.
I samotné trestní řízení je až posledním krokem v celé řadě opatření. Pokud škola vyhodnotí, že všechny předchozí „měkčí“ cesty nefungují, může městský úřad dát rodičům, kteří zanedbávají školní docházku, pokutu až do výše 5 tisíc korun. „Mám obavu, že minimálně napoprvé pokuta sama o sobě nemusí mít výrazně motivační efekt,“ říká k tomu broumovský vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Miloš Andrš. Ten také vysvětluje, že existuje i další postih, a to zkrácení příspěvku na živobytí. „Pokud bylo nějakým orgánem rozhodnuto o sankci pro zanedbávání povinné školní docházky, je to dáno na vědomí Úřadu práce a ten dotyčné osobě až na tři měsíce sníží dávku hmotné nouze,“ upozorňuje Andrš.
Třetí generace bez vzdělání
Přes veškerou pomoc i dohled ze strany sociálních služeb je však perspektiva těchto „neviditelných dětí“ na lepší vzdělání a lepší život v budoucnu mizivá. Rodiče, kteří nepracují a žijí ze sociálních dávek, jim předávají stejné vzory. Pravděpodobnost, že absolvují všech devět let základní školy není velká a na střední školu se většinou nehlásí nebo nenastoupí. Podle sociálních pracovníků mají i předpoklady, chybí jim však zájem. Pro dívky je nejčastější realitou brzké těhotenství, chlapci se po základní škole zaevidují na úřadu práce a pokud pracují, tak mnohdy na černo.
Děti, které jsem před 14 lety učila na Kladské, jsou dnes našimi klienty.
Stejně jako jiným lokalitám by tak Broumovsku pomohla systematická opatření proti obchodu s chudobou jak ze strany místních samospráv, tak státu, aby zde bez povšimnutí nevyrůstala třetí generace dětí bez vzdělání, která bude závislá na sociálních dávkách. „Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Ty děti, které jsem před 14 lety učila na Kladské, jsou dnes našimi klienty. Mají děti, nepracují, někteří mají základní vzdělání, někteří ne. Učňák už nedodělal nikdo. Přitom spousta dětí z rodin našich klientů by chtěla mít lepší život, lepší vzdělání. Samy nám to říkají, že by se chtěly mít líp, ale pokud nemají podporu, nemají šanci na jinou budoucnost,“ uzavírá Denisa Carvová.
Článek vychází v rámci novinářské série „Pod hranicí základního vzdělání. Jak zvyšující se nerovnosti ve vzdělávání roztáčejí spirálu chudoby“, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky v rámci výzvy Podzim 2025. Editorka Hana Valentová.
Čtěte také předchozí články ze série: Nezameškat začátek. Proč dnes některé děti nedokončí základku, Když o vzdělání dětí rozhoduje adresa. Odvážný projekt ve Šluknově vrací naději zdejším školám, Děti si ve škole nechtějí dělat vazby, aby se zase nezranily, říká Renata Sochorová, Lidi mají šanci, tak proč nepomoct svým dětem, říká studentka
