Titul mistrů republiky, to byla tenkrát velká sláva
- Články
- - Sobota, 29. srpna 2026
Celý život se věnuje sportovní střelbě. S manželkou Libuší mají doma medaile mistrů republiky. Díky svému koníčku procestoval Radislav… Celý článek
Naše Broumovsko
Přejít na hlavní navigaci
Přejít na změnu jazyka
Přejít na přihlášení
Přejít na vyhledávání
Celý život se věnuje sportovní střelbě. S manželkou Libuší mají doma medaile mistrů republiky. Díky svému koníčku procestoval Radislav… Celý článek
Veronika Morgan Janíková (40 let) je žena, která se jen tak něčeho nezalekne: ať už práce za volantem nebo meče. Čtvrt století se věnuje historickému šermu a pořádá ohňové show. Posledních pět let žije s rodinou v Broumově a k jejím koníčkům přibylo tkaní na karetkách. O pracovních zkušenostech mezi Prahou a Broumovem a snaze zakořenit v novém bydlišti jsme si povídaly nejprve v její oblíbené kavárně na náměstí a později na Hvězdě obklopeny přehlídkou Veroničiny nejoblíbenější zbroje.
Pochází z jedenácti dětí a na Broumovsku žije už téměř sedmdesát let. Závodně hrála ping pong a přes čtyřicet let pracovala ve Vebě v Meziměstí. Nejraději ale Helena Pohlová (84 let) tráví čas s dětmi a vnoučaty, miluje čtení a jak sama říká, nejvíce je hrdá na svoji skvělou rodinu.
Kromě seniorů a manuálně pracujících se série Hlasy Broumovska zaměřuje i na mladé lidi. Na základní škole toužil Tomáš Peroutka (18 let) stát se automechanikem. Nakonec se ale zapojil do rodinného podnikání a pomáhá rodičům s provozem Potravin Míša, obchodu, který je přirozeným centrem komunitního života v dolním Broumově. „I když jsem mladá generace, tak mnohem víc než být na mobilu nebo na počítači si užiju venku procházku s kamarády nebo s pejskem,“ říká Tomáš, který se po čtyřech letech léčení z těžkého úrazu na kole zase pomalu vrací k cyklistice.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Kdo žije v Teplicích nad Metují, dobře ho zná. Každý den od dvou do čtyř sedává před obchodem, pije pivo a povídá si s lidmi. Mívá dobrou náladu a smysl pro humor. Když někdo potřebuje výpomoc se sekáním dřeva, trávy a podobně, může ho oslovit. „Já jsem takovej boží člověk,“ říká o sobě Jiří „Káně“ Smrček (59 let), který je podle vlastních slov de facto bezdomovec. Zachytili jsme jeho vyprávění, které ponejvíce připomíná pábitelství z románů Bohumila Hrabala.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Pan Jiří Dyntar (61 let) je rodákem z Martínkovic a v současnosti žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov, kde také pracuje. On sám by to tak asi neřekl, ale je nezbytným článkem při recyklaci nepotřebného textilu. Každý den vykládá na pás pytle s obnošeným oblečením a dvakrát týdně chodí ještě vykládat textil z železničních vagónů. „Pracuji na autě, vykládám auto a když zboží přijede do dvora, tak dám haldu na pás, aby měly ženský na place co dělat.“
Miluje svou zahradu a květiny. Je aktivní ženou v domácnosti. Už téměř šedesát let žije na Broumovsku, kde také vychovala své tři děti. S paní Libuší Osobovou jsme si povídaly během slunného červencového dopoledne před obchodním střediskem v Meziměstí.
V létě, stejně jako v zimě. Lesní dělník Zdeněk Zítka (39 let) žádné sezónní pauzy nezná. V lese obstarává veškerou práci od výsadby přes stavbu oplocenek až po kácení a prodej palivového dřeva. Coby živnostník pečuje o lesní porosty asi deseti soukromníků na Policku. Během našeho setkání v Ticháčkově lese vyprávěl o svém životě s nadhledem a ochotou sdílet složitou cestu zpět ze závislosti a vězení k přijetí zodpovědnosti a péči za sebe a svého syna.
Představujeme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Paní Magdalénu Grundzovou jsme potkali na schodech u Dolní brány v Broumově. Seděla tam při krátkém odpočinku spolu s dalšími kolegy a uvolila se s námi chvíli porozprávět o svém životě.
Eva Flousková (85 let, Broumov) srší energií a vzpomínkami, ale neohlíží se jen do minulosti. Je aktivní předsedkyní Českého svazu žen náchodského okresu a členkou ústředí Českého svazu žen v Praze. Kromě toho působí v revizní komisi Krajské rady seniorů. Do covidu organizovala každoročně řadu vzdělávacích akcí, baví ji tvořit rukama, nebojí se dalekých cest a energii jí dodávají rozhovory s lidmi, kteří mají co říct.
Lom v Rožmitále je tak trochu skryté místo. Ani u vstupu ještě člověk netuší, co ho čeká za další zatáčkou. Jdeme po prašné cestě mírně vzhůru, občas nás mine veliký vůz naložený kamenem. U začátku naučné stezky Lom Rožmitál se krajina poprvé otevírá: tady byl kdysi kopec, dnes již odtěžený. O kousek dál, pod lesem, stojí přízemní dřevěná budova – zázemí pro lidi, kteří v lomu pracují. Jedním z nich je Radim Vít, strojník a řidič, který v lomu pracuje už pět let. Obsluhuje velké stroje, vozí kámen a nakládá ho zákazníkům. „My tu vlastně přetváříme přírodu,“ říká.