- Názory
- - Pondělí, 14. října 2019
"Jo, holka, dědouch už teď jezdí jako ponocnej. Ale dřív, to ho nesměl nikdo předjet, jinak bych s ním nemluvila." Nevěřícně kouknu na svoji osmdesátiletou babičku. V očích ji jiskří, ona to myslí vážně... Kroutím hlavou: "Babi?" Mávne rukou: "Nesměl!" "Nejdál jsme byli v Brně, na okruhu," sní dál, "bylo to zamlada a na motorce. Pak jsem na tý mašině jezdila do práce," ukazuje mně svůj modrý skládací řidičák. "Tak to je rarita, babi. Kdy pojedeme?" "Ale dej mně pokoj, už bych na to nevylezla," jde ke skříňce s kazeťákem a šoupne tam alespoň "pořádný truck song".
Přečíst si článek