Naše Broumovsko
Přejít na hlavní navigaci
Přejít na změnu jazyka
Přejít na přihlášení
Přejít na vyhledávání
.jpg)
KOMENTÁŘ: Prezentace projektu velkého hotelového komplexu v Adršpachu ukázala, že záměr developera a hodnoty místních se zásadně… Celý článek
.jpg)
.jpeg)
.jpg)
"Jo, holka, dědouch už teď jezdí jako ponocnej. Ale dřív, to ho nesměl nikdo předjet, jinak bych s ním nemluvila." Nevěřícně kouknu na svoji osmdesátiletou babičku. V očích ji jiskří, ona to myslí vážně... Kroutím hlavou: "Babi?" Mávne rukou: "Nesměl!" "Nejdál jsme byli v Brně, na okruhu," sní dál, "bylo to zamlada a na motorce. Pak jsem na tý mašině jezdila do práce," ukazuje mně svůj modrý skládací řidičák. "Tak to je rarita, babi. Kdy pojedeme?" "Ale dej mně pokoj, už bych na to nevylezla," jde ke skříňce s kazeťákem a šoupne tam alespoň "pořádný truck song".
Machov, podhorská obec, asi 1090 obyvatel. Přijíždím na kole směrem od Broumovských stěn. Pod kopcem za křižovatkou na Bělý sesedám z kola a tlačím. Ne, není to defekt, lepení vozím a dokážu se z podobných šlamastyk hravě dostat. Míjím dopravní značku zákaz vjezdu všech vozidel. Z předchozích zkušeností vím, že ze směru od Bezděkova nad Metují také jedna je, vlastně je jich tam více a průběžně se vyskytují již od samotného Bezděkova.
V osidlech nejen podzimní vášně dostávám chuť na smaženici a přemýšlím potichu i nahlas, kam že se posouvá dnešní houbařina. "Mamíííííí, houba. Ta zelená, vidíš?" "Brouku, krásná, ale sbíráme jen ty s hnědým kloboukem." "Počkej," šťouchne do mě známá a houbu fotí na mobil. "Tak, vážení," houkne po chvíli, "holubinka nazelenalá, jedna z nejchutnějších hub naší přírody." Koukám nechápavě. "No co, aplikace na houby. Neznáš?" "Neznám..."
"Ty jsi z Evropy?" provalí se ke mně otázka skrze mračno kouře. Zapátrám očima a potáhnu z vodní dýmky: "Jsem. Jsem z České republiky."
Ve čtvrtek 15. srpna 2019 se nám po dlouhodobém úsilí podařilo před polickým kostelem odhalit a vysvětit sochu Panny Marie. Nazvali jsme ji "Panna Marie ochránkyně Police". Věřím, že se tato socha stane nejen dalším architektonickým skvostem v našem krásném městě, který pohladí na duši každého kolemjdoucího. Byl bych šťastný, kdyby se nejen pro Poličáky, ale i pro celé široké okolí, stala takovým majákem. Mohli bychom také říct i srdcem našeho města.
.jpg)
Práce v kůlně a na podzimku nepatří k mým oblíbeným aktivitám. Jenže koho by to alespoň trochu nepohltilo, teď, v sezóně zahrádkářských orgií. "A tak udělej třeba lečo." "To jsme měli včera." "Nebo rajskou." "Vždyť jsi nám ji poslala o víkendu. I s kilem rajčat a mísou salátu," došeptávám. Nechci ale vypadat nevděčně, dávám tedy návrh na kořeněné chutney a přijímám další lavor s rajskými jablky.
Prázdniny slouží také k tomu vypadnout z rutiny všedních dní. A opájet se svobodou a volností. Je třicet let od Listopadu a stále se SVOBODY nemohu nabažit. Cestování ke svobodě patří. Je to celkem prosté. Musíte vědět, co chcete vidět, pak si koupíte přes internet letenku, doletíte na místo, na letišti si půjčíte auto a pak už záleží jen na vás. Žádný organizovaný program, žádný průvodce, žádné zajištěné služby předem, záleží jen na vás, kam dojedete, kde budete spát, co budete jíst, co chcete vidět... v tom vidím svobodu cestování.
Na pláži přibrzdí jeep, do písku skočí čtyři lidé v županech. Fouká a těžká mračna táhnou Kodaní. Vítr čtveřici brzy odvane župany a ta na Adama s Evou utíká do vln. Krátká koupel, župan zpátky na tělo, zapálit cigárko a neděle "po dánsku" začíná.
Jsou fráze utužující, osvěžující i unavující partnerské soužití. Občas se člověk zasměje, jindy vybuchne vzteky. Z páru – párku se mohou rázem stát dvě samostatné nožičky. Anebo to zaskřípe, ale jak už zpíval Vlasta Burian: "Husa v troubě... happy end!"
"Svěží zelenina... Jó pórek, květák, mrkvička, rajčátka, ředkvička, prasátka, zelí, meloun..." Tak nějak v rytmu reggae jsme se houpali při prvních ročnících Gymplfestu. Náchodská hostující kapela Svěží zelenina nám kromě veselých songů přivezla i pár svěžích studentů. Třeba Karla, který si získal srdce posluchačů v roli zpěváka, který vlastně ani moc nezpívá a k publiku stojí pro jistotu zády. "Stydlín" se tu objevil i v dalších ročnících coby basák. A naposledy si nesl pod paží své žehlicí prkno jako pultík k syntetizátoru...
"Voní to tu levandulí a česnekem, bylo nám u vás krásně," loučíme se s publikem Francouzského dne. Ve tmě ještě stále svítí na hlavách nadšenců roztodivné barety. Proplétáme se záplavou bareťáků ke stánkům s francouzskými pamlsky. Sýry, paštiky, palačinky, víno... Za topinkami na mě vykoukne hlava pouličního mima. "Jste celý bílý, ochladilo se, co?" provokuju ho ke kousku řeči. "Chtělo by to kafe a baret," žertuju za kapelu CaféBaret. Mlčky mi naznačuje, že byl chytat šneky k snědku, ale místo toho našel jen spícího ježka, a ten se jí špatně. Směju se a přemýšlím, proč zrovna v téhle české vísce pořádají Francouzský den. "Jen tak," odpoví mi záhy organizátor, "lidem se to líbí, už třetím rokem."
.jpg)
Jubilejní desátý ročník Malého letního dovádění se konal v Broumově. Schrollův park, sportoviště u Základní školy Masarykova a Cyklodům se zaplnili nadšenci ze všech obcí Broumovska, kteří byli připraveni se utkat v netradičních soutěžních disciplínách. Přebírání lentilek pomocí brčka, odemykání zámků, vrh obřími kostkami, překážkový běh, cyklotour nebo jen pro silné žaludky určená plavba v mořských hlubinách, to byly soutěže, které museli účastníci zdolat.
"Jezdím do Čech dělat fasády devět let. Domů dorazím dvakrát do roka na tři týdny, na seno a na dřevo," odpovídá Vasil, zatímco do sebe klopí poslední doušek naší slivovice. Koukám skrz prázdnou láhev na první zakarpatský podvečer. Vasil trvá na tom, že budeme spát u něho doma. Má krásnou ženu, syna (15) a dceru (7). A taky devět koček. V malé místnosti rozloží gauč pro hosty. Je tma. Kolem svítí jen záplava kočičích očí. "Kšic, kš, jedeš!" Chvíli kočky proháním kolem gauče, ale pak štvanici vzdávám. Je to jejich. Nenápadně skopnu kocoura ze spacáku a zavírám víčka. Ráno je nebe modré jako Vasilovy duhovky. Dostáváme bohatou snídani. Domácí sice udiveně kroutí hlavou, že místo stakana vodky zapíjíme černým čajem, ale peníze za pobyt odmítá: "Bylo to pozvání, přeju šťastnou cestu."
V sobotu 8. června se v Polici nad Metují na Masarykově náměstí utkají týmy ve vaření zelňačky o putovní zelák. Soutěž bude již tradičně obohacena o doprovodný program v podobě živé muziky, trhů a atrakce pro děti.
Kde se v nás bere slabost pro babety, pionýry, staďáky a další kozí dechy? "Co je malý, to je milý. Co je retro, to je cool." A je to zřejmě pravda, alespoň co se motorek týče.
Dvakrát nevkročíš do stejné řeky. Toto nyní platí také v Hronově. Lotři si vzali na paškál čistotu řeky Metuje a její bezprostřední okolí a po pár hodinách nasbírali pytle plné odpadu.
Hopkala jsem ze břehu po schůdcích parníku a utíkala před nevlídnem dusného velkoměsta. V proskleném podpalubí mě oslnila řeka, svítila vyzývavě fialově s odrazem baru plného drahých lahví. Byla v tom křeč a luxus a kosmopolitní atmosféra a kapka dekadence a něco, co neznám. Zarazila jsem se.
Čtyři vyučující anglického jazyka z Gymnázia Broumov měli jedinečnou příležitost v rámci dvouletého projektu programu Erasmus Plus, KA1 (2017-1-CZ01-KA101-034539) absolvovat vzdělávací kurzy ve Velké Británii a na Maltě. Během šesti dvoutýdenních mobilit se účastníci kurzů zaměřili na využití informačních technologií, aplikování kreativních metod a metody CLIL a rozšíření svých didaktických znalostí v oblasti nejnovějších výukových přístupů.
.jpg)
"Uvařím si kávu. Kopec kávy. Hustou, silnou, vroucí, krutou, sprostou. Životní šťávu unavených..." cituju si poživačně Marlowa. Na benzince mi do ucha přede kávovar a burcuje mě z ranní letargie. Už voní, holka. Už se vaří. Mám na ni chuť. Sevřu ji důvěrně prsty a... sakra...
KAPELA (film) Dokumentární čardáš z romské osady na východním Slovensku. Parta talentovaných muzikantů se i navzdory těžkým sociálním podmínkám snaží probojovat na pódia velkých hudebních festivalů. Jak využijí svoji první velkou šanci? (Jeden svět – festival dokumentárních filmů o lidských právech, 22. 3., Police nad Metují)
UČÍM RÁDA – oslavila jsem narozeniny a přišel nový pracovní projekt. Z kočovné "umělkyně" se stala i kočovná "úča".
Jarní příměstský tábor v Muzeu papírových modelů se koná pravidelně už od roku 2013. Letošní rok byl poprvé podpořen finančně z grantu MAS Stolové hory. Ale všechny informace o táboře nejspíš už víte a znáte. Kromě toho, že jsme byli v klášteře v Broumově na několika programech, kromě toho, že jsme každý den hned ráno chodili cvičit do Zeleného domečku, kromě toho, že jsme odpoledne pracovali a kromě toho... ještě jsme určitě na nějaké to "kromě toho" zapomněli. Ale to nejzajímavější se stalo ve středu 6. března po obědě.
"Kdo celou noc prospí, má ve dne právo na trochu klidu," praví jedno z kubánských přísloví. Přemýšlím, na co mám právo po této kompletně probdělé noci v casa particular (airbnb) 50 km od Havany.
Vařené zaječí lebky, kapří líčka, kachní biskup a prasečí mozeček... to jsou příběhy mého dětství. Venkovské lahůdky, které máme rádi. Pořádně tlusté maso, pod anglickou ještě máznout máslem. Ať se žlučník rozlomí vejpůl, ale nevzdáme to před posledním soustem na talíři.
Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
