Titul mistrů republiky, to byla tenkrát velká sláva
- Články
- - Sobota, 29. srpna 2026
Celý život se věnuje sportovní střelbě. S manželkou Libuší mají doma medaile mistrů republiky. Díky svému koníčku procestoval Radislav… Celý článek
Naše Broumovsko
Přejít na hlavní navigaci
Přejít na změnu jazyka
Přejít na přihlášení
Přejít na vyhledávání
Celý život se věnuje sportovní střelbě. S manželkou Libuší mají doma medaile mistrů republiky. Díky svému koníčku procestoval Radislav… Celý článek
Podniká teprve tři roky, o práci však nemá nouzi. Dělá všechno od drobných oprav a montáží uvnitř i zvenčí domů, udržuje zahrady, stříká střechy, v podstatě zastane práci za několik profesí. „Tahle práce je hodně o zručnosti a pečlivosti a určitě je potřeba se neustále vzdělávat v různých oborech. Je složité dělat takovou všehochuť prací, protože člověk musí mít všechno potřebné nářadí a hodně věcí umět. Já však neříkám, že umím všechno. Dělám jen to, co vím, že umím, nebo na co už mám zkušenosti,“ říká Vojtěch Ságner (30) z Jetřichova, který si kromě práce nejvíce cení svého volného času a nejraději ho tráví venku v přírodě.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
Jakub Pavel, třiatřicetiletý rodák z Broumova a absolvent místního gymnázia zakotvil u společnosti VAK, kde pracuje už přes sedm let jako provozní montér. Spolu s ním jsme měli možnost prozkoumat některá jeho „pracoviště“ v krajině, která většina z nás jen z dálky obchází, aniž by tušila, co se uvnitř skrývá a jak se vlastně dostává pitná voda až do našich domácností. „Myslím si, že tahle práce se pro mladé lidi hodí – je dobře ohodnocená a člověk se toho spoustu naučí a dozví. Zpětně bych se dnes nebál jít na toto řemeslo rovnou,“ říká.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
S broumovským Domem dětí a mládeže Ulita je spjatý od první třídy, dnes tu sám vede výtvarné a lezecké kroužky, víkendové programy nebo letní tábory. Práce s dětmi ho naplňuje natolik, že se rozhodl studovat učitelství pro první stupeň. Zajímá se však i o svět okolo. „Pro mě osobně jsou nejdůležitější dvě témata: žít v demokracii a vztah člověka k přírodě, abychom si ji dočista nezdevastovali,“ říká budoucí učitel Jan Závodný (23 let) v rozhovoru, který vznikal v jeho oblíbeném podkrovním ateliéru bývalé vily Josefa Dimtera, dnešním sídle Ulity.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
I když si původně myslela, že jako většina mladých z Broumovska odejde, nakonec tu zůstala. Vystudovala cestovní ruch v Náchodě a pracovala jako průvodkyně v broumovském klášteře, poté si přibrala ještě práci v komunitní škole Tilia v Jetřichově. Aby se uživila a mohla dělat to, co ji naplňuje, měla celkem tři zaměstnání. „Vzdělávání dětí a práce s dětmi má za mě úplně největší smysl,“ říká Monika Cejnarová (24 let) z Broumova, která se aktuálně ze všeho nejvíc těší na miminko.
Dříve miloval turistiku, dálkové pochody, cyklistiku, plesy i zábavy. Nedávno však oslavil 75. narozeniny, a proto už dnes dává přednost spíš odpočinku, posezení s přáteli nebo poslechu country hudby. „Kamarádů mám hromadu, ale teď v pečovatelském domě jsme spíš uzavření tak nějak sami pro sebe. Máme rádi svůj klid, svoje pohodlí,“ říká bývalý policista Jaroslav Šulc z Meziměstí.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Marek Kovář (43 let), kterému v práci nikdo neřekne jinak než Mareček, je považován za pořádného pracanta. Žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov a každý den vykládá těžké pytle s vytříděným textilem či pomáhá v třídírně. „Já jsem s prací, co dělám, spokojený. Já si nevybírám, prostě co je, to je,“ řekl nám stručně muž se zářícíma očima.
Přátelsky vyhlížející mladík ve slaměném klobouku, montérkových kraťasech a s nářadím v ruce nás vítá v rozestavěné dřevostavbě. Antonín Mráz (22 let) se rozhodl po třech semestrech ukončit vysokoškolská studia, vrátil se zpět domů do Teplic nad Metují a nyní se živí jako řemeslník. „Já jsem živnostník. Někdy jsem zedník, někdy tesař. Jindy jsem na několik dní v kuse zemědělec a jezdím traktorem nebo dělám ohrady pro dobytek. Baví mě, že za sebou vidím výsledek,“ říká.
Veronika Morgan Janíková (40 let) je žena, která se jen tak něčeho nezalekne: ať už práce za volantem nebo meče. Čtvrt století se věnuje historickému šermu a pořádá ohňové show. Posledních pět let žije s rodinou v Broumově a k jejím koníčkům přibylo tkaní na karetkách. O pracovních zkušenostech mezi Prahou a Broumovem a snaze zakořenit v novém bydlišti jsme si povídaly nejprve v její oblíbené kavárně na náměstí a později na Hvězdě obklopeny přehlídkou Veroničiny nejoblíbenější zbroje.
Veronika Morgan Janíková (40 let) je žena, která se jen tak něčeho nezalekne: ať už práce za volantem nebo meče. Čtvrt století se věnuje historickému šermu a pořádá ohňové show. Posledních pět let žije s rodinou v Broumově a k jejím koníčkům přibylo tkaní na karetkách. O pracovních zkušenostech mezi Prahou a Broumovem a snaze zakořenit v novém bydlišti jsme si povídaly nejprve v její oblíbené kavárně na náměstí a později na Hvězdě obklopeny přehlídkou Veroničiny nejoblíbenější zbroje.
Pochází z jedenácti dětí a na Broumovsku žije už téměř sedmdesát let. Závodně hrála ping pong a přes čtyřicet let pracovala ve Vebě v Meziměstí. Nejraději ale Helena Pohlová (84 let) tráví čas s dětmi a vnoučaty, miluje čtení a jak sama říká, nejvíce je hrdá na svoji skvělou rodinu.
Pochází z jedenácti dětí a na Broumovsku žije už téměř sedmdesát let. Závodně hrála ping pong a přes čtyřicet let pracovala ve Vebě v Meziměstí. Nejraději ale Helena Pohlová (84 let) tráví čas s dětmi a vnoučaty, miluje čtení a jak sama říká, nejvíce je hrdá na svoji skvělou rodinu.
Kromě seniorů a manuálně pracujících se série Hlasy Broumovska zaměřuje i na mladé lidi. Na základní škole toužil Tomáš Peroutka (18 let) stát se automechanikem. Nakonec se ale zapojil do rodinného podnikání a pomáhá rodičům s provozem Potravin Míša, obchodu, který je přirozeným centrem komunitního života v dolním Broumově. „I když jsem mladá generace, tak mnohem víc než být na mobilu nebo na počítači si užiju venku procházku s kamarády nebo s pejskem,“ říká Tomáš, který se po čtyřech letech léčení z těžkého úrazu na kole zase pomalu vrací k cyklistice.
Na základní škole toužil Tomáš Peroutka (18 let) stát se automechanikem. Nakonec se ale zapojil do rodinného podnikání a pomáhá rodičům s provozem Potravin Míša, obchodu, který je přirozeným centrem komunitního života v dolním Broumově. „I když jsem mladá generace, tak mnohem víc než být na mobilu nebo na počítači si užiju venku procházku s kamarády nebo s pejskem,“ říká Tomáš, který se po čtyřech letech léčení z těžkého úrazu na kole zase pomalu vrací k cyklistice.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Kdo žije v Teplicích nad Metují, dobře ho zná. Každý den od dvou do čtyř sedává před obchodem, pije pivo a povídá si s lidmi. Mívá dobrou náladu a smysl pro humor. Když někdo potřebuje výpomoc se sekáním dřeva, trávy a podobně, může ho oslovit. „Já jsem takovej boží člověk,“ říká o sobě Jiří „Káně“ Smrček (59 let), který je podle vlastních slov de facto bezdomovec. Zachytili jsme jeho vyprávění, které ponejvíce připomíná pábitelství z románů Bohumila Hrabala.
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Pan Jiří Dyntar (61 let) je rodákem z Martínkovic a v současnosti žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov, kde také pracuje. On sám by to tak asi neřekl, ale je nezbytným článkem při recyklaci nepotřebného textilu. Každý den vykládá na pás pytle s obnošeným oblečením a dvakrát týdně chodí ještě vykládat textil z železničních vagónů. „Pracuji na autě, vykládám auto a když zboží přijede do dvora, tak dám haldu na pás, aby měly ženský na place co dělat.“
Přinášíme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Pan Jiří Dyntar (61 let) je rodákem z Martínkovic a v současnosti žije v azylovém domě Sociálního družstva Diakonie Broumov, kde také pracuje. On sám by to tak asi neřekl, ale je nezbytným článkem při recyklaci nepotřebného textilu. Každý den vykládá na pás pytle s obnošeným oblečením a dvakrát týdně chodí ještě vykládat textil z železničních vagónů. „Pracuji na autě, vykládám auto a když zboží přijede do dvora, tak dám haldu na pás, aby měly ženský na place co dělat.“
Miluje svou zahradu a květiny. Je aktivní ženou v domácnosti. Už téměř šedesát let žije na Broumovsku, kde také vychovala své tři děti. S paní Libuší Osobovou jsme si povídaly během slunného červencového dopoledne před obchodním střediskem v Meziměstí.
V létě, stejně jako v zimě. Lesní dělník Zdeněk Zítka (39 let) žádné sezónní pauzy nezná. V lese obstarává veškerou práci od výsadby přes stavbu oplocenek až po kácení a prodej palivového dřeva. Coby živnostník pečuje o lesní porosty asi deseti soukromníků na Policku. Během našeho setkání v Ticháčkově lese vyprávěl o svém životě s nadhledem a ochotou sdílet složitou cestu zpět ze závislosti a vězení k přijetí zodpovědnosti a péči za sebe a svého syna.
V létě, stejně jako v zimě. Lesní dělník Zdeněk Zítka (39 let) žádné sezónní pauzy nezná. V lese obstarává veškerou práci od výsadby přes stavbu oplocenek až po kácení a prodej palivového dřeva. Coby živnostník pečuje o lesní porosty asi deseti soukromníků na Policku. Během našeho setkání v Ticháčkově lese vyprávěl o svém životě s nadhledem a ochotou sdílet složitou cestu zpět ze závislosti a vězení k přijetí zodpovědnosti a péči za sebe a svého syna.
Představujeme příběhy lidí, kteří žijí a pracují v našem regionu, ale jejich hlas bývá málo slyšet. Paní Magdalénu Grundzovou jsme potkali na schodech u Dolní brány v Broumově. Seděla tam při krátkém odpočinku spolu s dalšími kolegy a uvolila se s námi chvíli porozprávět o svém životě.