.jpg)
Pranýř ve Zdoňově může stále poutat hříšníky
- Magazín
- - Neděle, 14. září 2025
Pověsit hříšníkovi na krk ceduli s popisem jeho přečinu, přivázat ho ke kůlu a vystavit posměchu kolemjdoucích? Praxi možná krutou, ale… Celý článek
Pověsit hříšníkovi na krk ceduli s popisem jeho přečinu, přivázat ho ke kůlu a vystavit posměchu kolemjdoucích? Praxi možná krutou, ale… Celý článek
Stojím vprostřed parkoviště a holky z kapely mě šacují. Je mrazivá půlnoc. Musím se dokonce i vyzout, ale lísteček nikde. "V prádle ho nemáš. Ty jsi ho snad sežrala, to není možný. Vyplázni jazyk!" "Tak si vzpomeň! Nebo mi alespoň přesně zopakuj, co jsi udělala..." Vzala jsem parkovací lístek a peněženku z auta, lístek vsunula do automatu a zaplatila. Potom jsem si ho vzala zpátky, zamávala s ním známému a i s peněženkou došla opět k autu. Posadila jsem se na sedačku řidiče, položila peněženku do boční kapsy. Koukla jsem na zavřenou závoru u vjezdu a vzpomněla si na parkovací lístek. Jenže v té ruce, která ho před chvílí nesla, prostě najednou nebyl.
Britský web Business Financing vyhotovil mapu světa rozpracovanou pak i v detailnější mapy jednotlivých kontinentů, kde jsou zakresleny podnikatelské subjekty s nejdelší historií kontinuální působnosti od svého založení dodnes. Za každou zemi tedy vždy jeden její nejstarší subjekt, lépe asi řečeno značka podniku, společnosti, v orig. "company".
"Tak to už je vážně nechutný," potáhnu prasklým kelímkem po šupleti lednice. "Promiň, mlíčko do kafe nebude," ohlédnu se po kamarádce. "Musím to vytřít!""Já ledničku nevytírám," nabírá cukr na lžičku Renata, "když je nejhůř, beru to vysavačem." "Cože," vyvalím oči, "lednici? Tak to je drsný..." Renča upíjí z hrnku a líčí mi včerejší volejbal. Každopádně já se celý odpolední dýchánek nemůžu odtrhnout od představy hubice svíjející se mezi taveným sýrem, načatou šunkou a kapkami pomerančového džusu.
Listopad je měsícem usilovné práce v domě. Nevím proč mi to takhle vychází, ale pokud se rozhodnu pro nějakou velkou akci, vyjde to na listopad. Možná je to způsobeno tím, že podvědomě vím, že budu muset makat, abych vše stihl do Vánoc. Takže se nemůžu moc flákat. Ve zkratce: z práce do montérek a z montérek do pyžama (s krátkou zastávkou v koupelně...) Vloni v listopadu získala novou tvář koupelna a letos přišla na řadu kuchyně.
V letošním roce uplyne sto let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších rodáků z Police nad Metují. 1. května 1920 zemřel v Praze na následky podchlazení, violoncellista a profesor pražské konzervatoře, Hanuš Wihan. Jako interpretační umělec, toho po sobě mnoho nezanechal a na jeho odkaz se postupně zapomínalo. Kdo vlastně byl Hanuš Wihan?
Konečná stanice, to je vždycky jakási symbolika. Až mi naskočí husina a přepadne nutkání, že je to něco extra k přemítání, filozofování a bájení všeho druhu. Nádraží Broumov, tak to rozhodně také stojí za myšlenku, žvýkačku na botě. Konec. Konec světa – střed Broumova. Jenže Karla, ta vám je z Náchoda.
Původně nic nenasvědčovalo tomu, že by toho dne mělo být cokoli jinak. Pondělní ráno sice na náladě nikomu nepřidá, lednový mráz rovněž ne, případnou malomyslnost je ale naštěstí možno pravidelně tlumit návštěvou konzumního svatostánku, Lidlu.
Fizzy jsou nápoje, které "syčí". Tyto nápoje jsou velmi oblíbené. V našich zeměpisných šířkách je jistě nejznámější drink s názvem Gin Fizz.
Někdo do toho hupsnul přímo, jiný se červenal u rodinného stolu, další si za pelestí tajně prohlížel otcův Playboy. Dnes je informačních zdrojů k získání "sexuální gramotnosti" přehršel. Otázkou pro rodiče zůstává, kdy a jak správně vybrat a také jak se pokusit zkoordinovat případný vhodný výběr samotného dítěte. A tak jsem zapracovala a na doporučení kamarádky zašla do knihkupectví, protože se mi zdálo, že kromě podrobnější rodinné diskuze by to pro syna chtělo prostě i "pár obrázků".
Je známá věc, že pokud člověk chce cokoli změnit, má začít u sebe. Může přitom jít o malé každodenní krůčky, např. při nakupování je na každém, zdali do košíku vloží produkty s palmovým olejem či toaletní papír ze 100% celulózy, nebo spíš z recyklovaného materiálu. Někdy se ale aktivní snaze o změnu postaví do cesty vnější subjekty.
V letošním roce uplyne sto let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších rodáků z Police nad Metují. 1. května 1920 zemřel v Praze na následky podchlazení, violoncellista a profesor pražské konzervatoře, Hanuš Wihan. Jako interpretační umělec, toho po sobě mnoho nezanechal a na jeho odkaz se postupně zapomínalo. Kdo vlastně byl Hanuš Wihan?
Občas se někde dočtu, že ten, který sportovec ukončil svoji kariéru. Konec kariéry se děje buď s nějakou veřejnou oslavou, nebo bez oslavy – podle věhlasnosti končícího
Že handicap není překážkou dokázali a dokazují bratři Tomáš a Martin Čejkovi. Navštěvují broumovskou základní uměleckou školu a daří se jim.
"Kluci, jeli byste zahrát 14. prosince do Prahy? Je to Nová scéna Národního divadla!" "No, asi jo." "Jak asi jo? Je to Nová scéna Národního divadla..." "No, asi jo! Jo!"
Nejrůznější způsoby a nástroje můžou za těžko spočitatelnou množinu mučedníků. Z páté knihy Nového zákona čerpáme informaci o prvním zabití křesťana. Skutky apoštolů mluví o kamenování.
V jedné z bočních kaplí klášterního kostela v Broumově dominují sochy dvou jáhnů. Prvního z mnoha milionového zástupu křesťanských mučedníků, dnešního světce sv. Štěpána s kameny, kterými byl zaházen a sv. Vavřince, který se zobrazuje s nástrojem své popravy, roštem, na kterém byl upečen.
Dle liturgického kalendáře přesně před devíti měsíci zazněli na východní periferii Římské říše pozvání a souhlas. Není možné vyloučit, že by si ten samotný arciposel nechal utéct onu neopakovatelnou kosmickou událost a spolu s ostatními anděly nezpíval o betlémské noci "Sláva na výsostech Bohu". Oba druhy inteligentního stvoření se tehdy radovaly. Andělé vidí Boha běžně, lidé tak dostali originální příležitost před dvěma tisíci lety. Zvláštními způsoby, v řeči křesťanů svátostmi, se však s Ním můžou setkávat každý den.
Věštěním, vyvoláváním duchů, pověrami se má nazírat do budoucnosti, či dokonce jí i ovládat. Autor svého prvního přikázání to zapovídá. Věrnost v dodržování Dekalogu však není bez příkoří. Pro povzbuzení imunity víry nabízí poslušnost. Jemu, Jeho přikázáním. A jde příkladem. Je poslušný slibu v ráji, je poslušný dávným proroctvím. Dokonce i císaři, který nařídí sčítání lidu.
Na člověka občas padne plesnivá nálada (obzvlášť v tomhle počasí). Je mu těžko a mizerně. Tak nějak vlhko venku i uvnitř. Nechce se mu nic. Prostě nic. Chvíli se v tom utápí, někdy se i polituje, ale nakonec hledá, jak z toho ven.
Hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán ve svém prohlášení ocenil práci společensky aktivních lidí. Platí to samozřejmě i pro angažované občany na Broumovsku.
V Meziměstí se obyvatelé i přespolní sešli první prosincovou neděli, aby přivítali advent, období plné očekávání. Město Meziměstí připravilo bohatý program v Centru Walzel a slavnostní rozsvícení vánočního stromu na náměstí pro obyvatele města a celého příhraničí. Adventní jarmark se konal v rámci projektu - Pod jednou střechou 2/Pod jednym dachem 2 CZ.11.4.120/0.0/0.0/15_006/0000098 z programu Interreg V-A Česká republika – Polsko.
Ve filmu Magnolia zazní věta: "Minulost je za námi, ale my ji stále vlečeme s sebou." Je to myšleno v tíživém existenciálním kontextu, kdy se člověk není schopen vyrovnat s některou z dávných událostí. U jiných by se ale dané tvrzení mohlo pozitivně převrátit a ještě doplnit o dovětek: "Díky bohu!"
Blíží se konec devatenáctého roku nového století. Měli jsme výročí sto jedna let od založení Republiky Československé. Výročí 30 let od znovuvykročení naší republiky a společnosti ke svobodě a zodpovědnosti za chod svého státu. I nám se blíží konec sezóny na pěchotním srubu T-S 19 Turov u Chlívců.
Očerňující kampaně? Neschopnost unést konkurenci? Mediální kachny? Těžko soudit. Na polské potraviny má většina Čechů špatný, dehonestující názor. Kolik z nich ale ochutnalo něco víc z polské kuchyně než levné párky zakoupené v Čechách (objednané některým z obchodních řetězců)? A kolik z nich zajímal konečný výsledek všech rozvířených kauz s "nebezpečnými polskými potravinami"? Těžko říct.