Cesta ke smíření
- Názory
- - Čtvrtek, 14. listopadu 2024
Ze sobotního pietního průvodu ke Kříži smíření na Bukové hoře. Celý článek
Ze sobotního pietního průvodu ke Kříži smíření na Bukové hoře. Celý článek
Kdysi jsem napsal fejeton nazvaný "Psí hlína". V hlavní roli tenkrát bylo malé dítě, maminka a hromádky psí hlíny. Málokdy se vracím k tomu, co jsem už napsal. Můj přístup k dokončeným fejetonům či příběhům je víceméně macešský. Vlastně mě po napsání už ani moc nezajímají. Ale na psí hlínu jsem si vzpomněl během jednoho krásného podzimního podvečera. Bylo ještě teplo a babí léto nám darovalo posledních pár slunečných dní.
Svět nám připravil komplikovanou dobu a pracovníci Centra pro rodinu v Broumově se s tím při poskytování sociální služby obdivuhodně perou. I nadále spolupracujeme s našimi rodinami a pomáháme jim řešit překážky a situace, které jim ztěžují život.
Vážení spoluobčané našeho regionu! V posledních dnech registrujeme v našem regionu vysoký nárůst počtu nakažených nemocí COVID-19. Oblastní nemocnice Náchod se snaží operativně vyčleňovat dostatečně velký počet lůžek pro pacienty s touto nákazou (Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Jaroměř). V současné době jsou zaplněny přibližně dvě třetiny z celkového počtu 76 lůžek. V dalších krocích připravíme 20 nových lůžek v Náchodě a 10 lůžek v Jaroměři. Personál pro covidová oddělení uvolňujeme sdružováním lůžkových fondů (nyní urologie + chirurgie + ORL), v dalším kroku rehabilitace + ortopedie.
Podobně jako mnoho Čechů, jsme se i my rozhodli, že letošní dovolenou strávíme výletem a pobytem někde v naší krásné zemi. A protože jsme byli v podstatě denně bombardováni informacemi o absenci cizozemských turistů na nejnavštěvovanějších místech v Čechách, rozhodli jsme se pro Český Krumlov. Pár týdnů před odjezdem do Krumlova jsme byli v Praze. K mému úžasu se mi poprvé v životě stalo, že do mě nikdo nevrazil při procházce přes Most, a dokonce mám i naprosto neuvěřitelný – a až skoro surreálný – zážitek, kdy jsem stál se Samíkem sám uprostřed Pařížské ulice. Praha byla téměř dokonale tichá.
Ani ne čtrnáct dní poté, co pan Pitaš zveřejnil zprávu o zavření broumovského klubu Eden a nutnosti vybrat jistou finanční částku, už na svém facebookovém profilu vydává nová "akutní" avíza, jež se nesou zhruba v tomto znění: "Drazí přátelé, prosím vás, už nic neposílejte na transparentní účet. Peněz je tam dost!".
Docela dlouhou dobu jsem si myslel, že přechylování příjmení je ryze československou specialitou. Přestože poměrně obstojně vládnu polštinou, nikdy jsem si neuvědomil, že polština je na tom podobně. A pak jsem se zahloubal do dalších přechylovacích jazyků a zjistil, že k přechylování příjmení se odhodlává třeba lužická srbština, polština, litevština, lotyština nebo islandština.
Parný letní den. Dva plnoštíhlí a evidentně hladoví turisté radostně nacházejí jedno z broumovských restauračních zařízení. Při čtení obědové nabídky se ale zamračí, dávají rychlou otočku a div ne uraženě spěchají pryč. Oním místem byla Kočka na kari, jež se nachází u Spořilova a která asi opravdu není místem pro každého.
Nejsem vždy příjemně naladěn. Nerad to přiznávám, ale realita je zkrátka taková. Někdy se třeba vůbec necítím na "malý sociální pokec", ke kterému dochází při náhodném setkání na ulici, nebo - daleko častěji - v obchodě. Jenže jíst se musí, a tak je nutné dříve nebo později vyrazit mimo bezpečný prostor bytu - mezi lidi.
Myslím si, že jsem už o sobě psal, že jsem bibliofil. A se svou vrozenou skromností se touto vlastností přidávám třeba k Ernestu Hemingwayovi, o kterém se tvrdilo, že je bibliofil a grafoman. Ke grafomanii mám snad ještě dost daleko, ale skutečností je, že u psaní trávím spoustu času. (Na druhou stranu, vyrovnat se i v tomto Hemingwayovi by nebylo úplně marný...)
V Broumově existuje místo, v němž sídlí klid a magie. Při jeho návštěvě se jakoby zázrakem začne něco dít, cosi se začne v duši měnit. Je dobré na to být připraven - často jde o pouhé vteřiny, stačí pár kroků a tajuplná transformace je hotova. Dokonce i ten, který přijde s myslí silně roztěkanou, avšak srdcem alespoň trochu vnímajícím, může počítat s rychlým náladovým přerodem, zvlášť při slunném počasí. Takovou mocí vládne broumovský klášter a jeho přilehlá zahrada.
Papírové modelářství, stejně jako každá lidská činnost, má svou vlastní historii. Ta česká sahá do doby konce Mocnářství, ale asi nejdůležitějším mezníkem byl čtvrtek 31. 10. 1968. Ten den totiž vyšel v Lidové demokracii článek s názvem "Nápad, který by neměl zapadnout". Článek pojednává o Ing. Blechovi a jeho kolegovi, kteří doma vytvořili dva papírové modely autoveteránů. Kolega pana Blechy není nikde jmenován, ale byl jím pan architekt Richard Vyškovský. Na základě článku pak oba dva pány oslovil tehdejší šéfredaktor časopisu ABC Vlastislav Toman a začala více jak padesátiletá spolupráce pana architekta s tímto legendárním časopisem.
Zatímco koronavirové drama pozvolna utichá, svévole vládní garnitury pokračuje. Spolek Milion chvilek pro demokracii proto opět obnovuje demonstrační turnusy. Ten první se krom Prahy uskutečnil na dalších bezmála dvoustovkách míst, včetně Broumova.
Znáte ten židovský vtip o rabínovi na smrtelné posteli? Jeho svatost a učenost byla věhlasná, a tak se kolem něj shromáždila nejen rodina, ale přišli se rozloučit i jeho ctitelé. Očekávali, co sdělí na pokraji života a smrti, viseli mu na rtech. "Všechno je jinak," řekl s posledním výdechem.
Paříž je hlavním městem módy – tedy, aspoň tak jsem to kdysi slyšel nebo četl a za předpokladu, že se nic v tomto směru nezměnilo. Ale odnikud ke mně nedoputovala zpráva, že by došlo ke korunovaci jiného města na „Hlavní město módy“, takže budu i nadále předpokládat, že Paříž je hlavním městem módy.
Vyučující českého jazyka v primě Aneta Felgrová položila studentům primy otázku, jak vypadá jejich běžný den v době online výuky. Takto zdařile se s dobrovolným úkolem vyrovnala Marcela Doležalová:
Během dubna, tedy druhého měsíce nouzového režimu, se řada věcí dopilovala a nastavila tak, aby byla výuka co možná nejefektivnější i na dálku. Probíhá on-line vzdělávání, kdy kantoři v pravidelných intervalech doučují skupinky žáků, a to s přednostním zaměřením na češtinu a matematiku.
Současná situace se dá hodnotit z mnoha pohledů. Pozitivních hledisek je minimum, občas se nicméně nějaký paprsek objeví. Tak například se méně jezdí, létá a plaví, čili je čistší ovzduší. S tím souvisí i méně hluku, takže máme větší šanci uslyšet, dejme tomu, ptačí zpěv.
A je to tady. Po roce a půl "rozlučková kudrna" (alespoň pro letošek). Pokud jsem vás občas rozesmála nebo vám zpříjemnila chvilku, pak je to skvělé. Snědla jsem sice nad články Kudrnatě žensky tuny čokolády a oliv, ale cíl byl splněn.
Čtyřicet dobrovolnic už sedmý den v kuse šije roušky pro ty, kdo je potřebují. Rozdaly jich už přes 2000 kusů. A šijí dál, poptávka je stále vysoká. Každé ráno svozí a pošlou na potřebná místa stovky kusů.
Dívky, ženy, muži, homosexuálové i heterosexuálové, prostitutky, čarodějnice, migranti i leváci. Když si prostudujete svět v datech, tak každý den je vlastně důvod k oslavě a slavit může prakticky každý... Svůj sváteční den mají ale možná trochu překvapivě také bikiny, polibky i antikoncepce.
Nošení roušek je, zdá se, malý oříšek. Už se nedá dost dobře vymlouvat na to, že je nemáme, řada lidí si nějakou provizorní pokrývku úst dokáže vyrobit sama, na krátko ale v pohodě poslouží i šála. Jde o bazální solidaritu, vyjádření faktu, že mi ostatní nejsou lhostejní.
Je příjemné sledovat, že Broumov konečně nalézá alternativy k tradičnímu stravování. V místě bývalé restaurace U Stejskalů bylo minulý týden otevřeno bistro Kočka na kari. Po náročné rekonstrukci se podařilo objekt uvést do provozu a Broumováci tak můžou ve všední dny zajít na rozmanité veganské pokrmy, případně se zastavit na atraktivně vyhlížející zákusky (samozřejmě neslazené, avšak nikoli nesladké!) či koupit obložené kváskové chleby. Majitelce nezbývá než popřát hodně štěstí a mnoho zákazníků, kteří z jejího podnikatelského záměru nedovolí učinit krátkodobou záležitost.
Stojím vprostřed parkoviště a holky z kapely mě šacují. Je mrazivá půlnoc. Musím se dokonce i vyzout, ale lísteček nikde. "V prádle ho nemáš. Ty jsi ho snad sežrala, to není možný. Vyplázni jazyk!" "Tak si vzpomeň! Nebo mi alespoň přesně zopakuj, co jsi udělala..." Vzala jsem parkovací lístek a peněženku z auta, lístek vsunula do automatu a zaplatila. Potom jsem si ho vzala zpátky, zamávala s ním známému a i s peněženkou došla opět k autu. Posadila jsem se na sedačku řidiče, položila peněženku do boční kapsy. Koukla jsem na zavřenou závoru u vjezdu a vzpomněla si na parkovací lístek. Jenže v té ruce, která ho před chvílí nesla, prostě najednou nebyl.
"Tak to už je vážně nechutný," potáhnu prasklým kelímkem po šupleti lednice. "Promiň, mlíčko do kafe nebude," ohlédnu se po kamarádce. "Musím to vytřít!""Já ledničku nevytírám," nabírá cukr na lžičku Renata, "když je nejhůř, beru to vysavačem." "Cože," vyvalím oči, "lednici? Tak to je drsný..." Renča upíjí z hrnku a líčí mi včerejší volejbal. Každopádně já se celý odpolední dýchánek nemůžu odtrhnout od představy hubice svíjející se mezi taveným sýrem, načatou šunkou a kapkami pomerančového džusu.